Vzpomenete-li si na svá školní léta, pravděpodobně budete souhlasit, že ničím nerušenou pohodu ve školních lavicích a hlavně mimo ně, i tak sem tam narušil nějaký ten domácí úkol. Jen ti učivu a učitelům neoddanější studenti věřili bláhovými učiteli prezentované poučce, že úkoly jsou hlavně pro naše dobro.

Já se nechtěl smířit s neúčelovostí těchto prací a strkal je, spisovatelsky řečeno, do šuplíku, abych je někdy mohl opět vytáhnout na světlo světa. Snad abych někomu pomohl, snad abych se podělil o svoje názory…

Tento blog byl založen mnohem později, než byl tento článek napsán. Chtěl jsem na něm tyto své práce vyvěsit, ale řešil jsem velké dilema. „Může mi někdo vysvětlit, proč jsem psal takhle divně?“, říkal jsem si. Nakonec ale zvítězila touha dát textům (musím poznamenat, že opravdu jen těm, které prošly přimhouřenýma očima editora/autora) ještě nějaké využití. Když už nic, nějaký jiný student můj text v budoucnu třeba zkopíruje do svého úkolu (čímž se ale nevzdávám licenčního práva!)…

Následuje  text recenze divadelní hry Zimní pohádka od Williama Shakespeara v podání Klicperova divadla v Hradci Králové, ročník: kvinta.

Divadelní hra Zimní pohádka od Williama Shakespeara se odehrává nejdříve na Sicílii a poté v Čechách. Hra je prakticky založena na žárlivosti sicilského krále a na několika dalších typických lidských vlastnostech, které mají ostatní postavy.

Samotný námět hry je zajímavý, děj začíná na Sicílii, kde se český král Polixenos připravuje na odjezd zpět do své země po několika týdenní návštěvě. Sicilský král Leont by byl rád, kdyby Polixenos ještě chvíli setrval a tak se ho snaží přesvědčit, aby svůj odjezd odložil. Nedaří se mu to, a tak požádá o pomoc i svou manželku Hermionu. Té se podaří ho přesvědčit a v Leontovi začíná klíčit sémě podezření, že mezi jeho ženou a českým králem je nějaký vztah. Chce nechat krále otrávit, ale ten je varován a uprchne. Leont si tedy vybíjí vztek na své ženě, kterou v pokročilém stádiu těhotenství zavře do vězení. Tam mu Hermiona porodí dceru, a když jí jedna ze sloužicích nese ukázat králi, doufajíc že ho tím obměkčí, rozhodne se král, že dceru, kterou pojmenovali Perdita, nechá odnést do divočiny, protože to prý zaručeně není jeho dcera. Králův věrný sluha odnese dívku až na hranice Čech, kde ji najde jeden chudý pastýř. Ačkoli zanechal sluha u dítěte nějaké dopisy o původu batolete, pastýř o tom nic netuší, protože ani on, ani nikdo z jeho okolí neumí číst. Vychová tedy z Perdity dospělou ženu, do které se zamiluje syn českého krále Florizel. Často ji navštěvuje na pastvinách, kde se stará o ovce, až se jednoho dne sám Polixenos přestrojí a jde špehovat mladou lásku. Když uslyší, že se chtějí brát, odhalí své přestrojení a chce Florizela vydědit. Florizel poté s Perditou utíkají a dostanou se až na Sicílii, kam se později dostaví i Polixenos. Tam je konečně rozluštěno, že Perdita je vlastně Leontova dcera a oba dva královské rody se znovu usmiřují.

Světelné efekty byly strhující, zvlášť pasáže, ve kterých byla téměř tma a najednou zazářila všechna světla, což všechny v sále dozajista oslepilo, a možná umožnilo hercům schovat za tu chvíli nějaké věci, které se omylem dostali do představení.

I hudba byla téměř dokonalá, ale když už se rozhodnou pro vážnou hudbu, neměli by jí v divadle později kombinovat s moderní diskotékovou hudbou apod. Mezi špičkové zvukové efekty patří určitě část těsně před přestávkou, kdy je sluha zkonzumován hladovým medvědem.

Herecké výkony rozhodně nebyly špatné, protože věřím, že herci prostě hráli to, co měli napsáno ve scénáři. A teď už se právě dostáváme ke věci, která celou hru hodně pohoršila. Ano, scénář mi přišel chvílemi opravdu trapný. Když už byla první polovina hry vážná, nechápu, proč od ní musela ta druhá být tak rozdílná.  Prvky z naší přítomnosti jako např. magneťák nebo heliové balonky působili jako příjemné osvěžení, ale diskotéka v druhé části, to už bylo i na mě moc. První výstup tzv. zpěváka, byl ještě hezký, ale když nastoupil po druhé, už to působilo dost podivně. Kdyby byla hra již od začátku dělaná opravdu komediálně, bylo by to v pohodě, ale do stylu, ve kterém se hra až do druhé půle odehrávala, se nic z toho vůbec nehodilo.

Celkově to vypadalo tak, že herci mají naučeny dvě verze scénáře. Když totiž po první půlce část publika odešla, mysleli si asi, že se hra nelíbí a tak nasadili druhou zábavnou verzi…