Vzpomenete-li si na svá školní léta, pravděpodobně budete souhlasit, že ničím nerušenou pohodu ve školních lavicích a hlavně mimo ně, i tak sem tam narušil nějaký ten domácí úkol. Jen ti učivu a učitelům neoddanější studenti věřili bláhovými učiteli prezentované poučce, že úkoly jsou hlavně pro naše dobro.

Já se nechtěl smířit s neúčelovostí těchto prací a strkal je, spisovatelsky řečeno, do šuplíku, abych je někdy mohl opět vytáhnout na světlo světa. Snad abych někomu pomohl, snad abych se podělil o svoje názory…

Tento blog byl založen mnohem později, než byl tento článek napsán. Chtěl jsem na něm tyto své práce vyvěsit, ale řešil jsem velké dilema. “Může mi někdo vysvětlit, proč jsem psal takhle divně?”, říkal jsem si. Nakonec ale zvítězila touha dát textům (musím poznamenat, že opravdu jen těm, které prošly přimhouřenýma očima editora/autora) ještě nějaké využití. Když už nic, nějaký jiný student můj text v budoucnu třeba zkopíruje do svého úkolu (čímž se ale nevzdávám licenčního práva!)…

Následuje  text úvahy na Základy společenských věd, ročník: kvinta.

Volba prezidenta. Ještě před tou letošní jsem si myslel, že v ní ty nejdůležitější hlavy naší republiky spravedlivě vybírají toho nejlepšího kandidáta podle svého nejlepšího úsudku. Tato volba mě ale přesvědčila o tom, že vůbec nezáleží na tom, co si který politik myslí, ale pouze na tom k jaké politické straně přísluší.

Václav Klaus jako kandidát byl jasný, ale otazník visel nad jeho protivníkem. Straně Zelených se podařilo najít ekonoma Švejnara, který se ochotně vydal do boje proti Klausovi. Strana ČSSD ho brzo začala podporovat, navzdory  tomu, že Švejnar má jasné pravicové názory a ČSSD je levicová strana. Vypadá to tedy, že ČSSD vůbec nešlo o výhru pana Švejnara, ve hře bylo spíše selhání pana Klaus. Pochybuju o tom, že by se pan Švejnar později ve svých názorech nějak často shodl se stranou ČSSD.

Jestli se však nad tímto dalo trochu pochybovat,  nad samotnou volbou  už nám museli vstávat vlasy hrůzou. Při první volbě se politici většinu času vůbec nedohadovali nad tím, kdo by byl pro Česko lepším prezidentem, ale šlo jim o to, jestli se bude volit tajně či veřejně. Čili jestli případné zrádce ve straně odhalí nebo ne. Po dlouhých a nesmyslných debatách se nakonec rozhodlo, že volba bude veřejná. Když se konečně dostali k samotné volbě, byl prezidentem zvolen překvapivě… nikdo. Některým politikům se z toho všeho udělalo trochu nevolno, takže museli být odvezeni  do nemocnice. Tím začala i vlna podivného obviňování a slovního napadání mezi ODS a ČSSD. Ozval se například poslanec Evžen Snítilí, kterému prý Ivan Langer cosi nabízel za to, že bude volit Klause. Ten se bránil, že šlo o nevinnou zdravotní pomoc. A bylo toho ještě víc, hlavní ale je, že prezident při první volbě zvolen nebyl. Další měla proběhnout znovu za týden 15.2.2008.

Ten pátek se tedy pokračovalo. Poslanec Snítilí už hned na začátku oznámil, že bude hlasovat pro Klause, na což ČSSD zareagovala jeho okamžitým vyhozením z poslaneckého klubu. Tady je aspoň vidět, že taktika ČSSD s veřejnou volbou zapůsobila, tedy aspoň tak že odhalila zrádce… I když nevím, jestli by strana, které záleží spíše na svých členech než na volbě prezidenta státu, měla vůbec bát ve Vládě. Do této volby byla jako kandidát oznámena i Jana Bobošíková, ta však brzy odstoupila. První kolo nepřineslo, žádný výsledek, stejně tak i druhé. Až teprve ve třetím kole se rozhodlo pro Václava Klause, který dostal 141 hlasů oproti 111 Švejnarovým. Pochybuju ale, že na těch číslech vlastně někomu záleželo.