Vzpomenete-li si na svá školní léta, pravděpodobně budete souhlasit, že ničím nerušenou pohodu ve školních lavicích a hlavně mimo ně, i tak sem tam narušil nějaký ten domácí úkol. Jen ti učivu a učitelům neoddanější studenti věřili bláhovými učiteli prezentované poučce, že úkoly jsou hlavně pro naše dobro.

Já se nechtěl smířit s neúčelovostí těchto prací a strkal je, spisovatelsky řečeno, do šuplíku, abych je někdy mohl opět vytáhnout na světlo světa. Snad abych někomu pomohl, snad abych se podělil o svoje názory…

Tento blog byl založen mnohem později, než byl tento článek napsán. Chtěl jsem na něm tyto své práce vyvěsit, ale řešil jsem velké dilema. „Může mi někdo vysvětlit, proč jsem psal takhle divně?“, říkal jsem si. Nakonec ale zvítězila touha dát textům (musím poznamenat, že opravdu jen těm, které prošly přimhouřenýma očima editora/autora) ještě nějaké využití. Když už nic, nějaký jiný student můj text v budoucnu třeba zkopíruje do svého úkolu (čímž se ale nevzdávám licenčního práva!)…

Následuje  text recenze filmového díla režiséra F.A.Brabce – Máj, ročník: sexta.

 

Naskytlo se mi to potěšení shlédnout poměrně nový film F. A. Brabce, který měl vlastně už od začátku zajištěnou vysokou návštěvu nejen proto, že zachycuje příběh ze známého Máchova díla, ale také kvůli filmu Kytice, kterou natočil stejný režisér a který se rozhodně úspěšným stal. Jedná se samozřejmě o Máj, o příběh, o kterém si všichni ještě do nedávna mysleli, že ho zfilmovat nelze.

Když už jsem se zmínil o povídkovém filmu Kytice, nebylo by na obtíž jen tak pro začátek tyto dva filmy porovnat. Musím uznat, že z tohoto souboje vychází Kytice jako jasný vítěz, Máj totiž rozhodně nesplnil moje očekávání a to hned v několika ohledech. Musíme ale uznat, že Kytice je dílo mnohem více epické, tj. má příběh, který se docela jednoduše natáčí, zatímco Máj je lyrickoepickou básní, ve které se, buďme upřímní, toho až tolik neděje. Vždyť půlka básně je vlastně o pocitech hlavního hrdiny a o jeho myšlenkách, což se jen velmi těžko převede na plátno.

A co samotný Máj? Po začátku filmu chvíli nevíme, na čem jsme, protože nesmíme zakládat pochopení děje na znalosti básně. Samotný děj, který známe z básně, začíná totiž ve filmu asi až deset minut před koncem. Domyslíme si, kdo je pravděpodobně Jarmila, jelikož je to jediné mladé děvče v dohledu. Po „strašlivém“ vykradení kostela, za které by se ani pan Procházka nemusel stydět, si přiřadíme i „herce“ k Vilémovi. Postupně nám dojde i kdo je mlynářem, kvůli jeho pletkám s Jarmilou. Poslední důležitou postavou je ve filmu kat, který byl do děje přidán uměle a není součástí původního Máje. Ten plní roli vypravěče a provádí nás mnohdy zamotaným dějem, nejčastěji ve verších z Máje. Dění filmu se jinak, až na malé výjimky, drží předlohy z básně (která toho, jak bylo řečeno, ale tolik nepředkládá).

 

Na Máji se dá vyzvednout hlavně jedna věc, a to kamera, která je stejně jako v Kytici skvělá. Nádherně zachycuje překrásnou přírodu z místa natáčení a dobře snímá i herce, častokrát pouze části jejich těl. Možná by se dalo říct až příliš často, protože erotických scén je ve filmu poněkud víc, než bychom čekali. Nemůžu si pomoct a použiju tu jednu větu z videa kolujícího po internetu, které poněkud zvláštním způsobem hodnotí Máj: „Když se na Jarmilu otočí kamera, je to pro ni asi signál, aby si roztrhla košili a vrhla se někomu do pomyslné náruče.“ Ani hudba není k zahození, vytkl bych pouze pasáž, když Vilém po vraždě přichází k šibenici a vidí duchy oběšenců, kteří na něj již čekají.

 

I v hereckém obsazení by se také dalo najít několik téměř omylů. Banda loupežníků, které velí Vilém, vypadá spíš jako parta přerostlých dětí, o zmíněném vůdci ani nemluvě. Osamělý chlapec s černými vlasy, které mu zpola zakrývají tvář, to je v naší době znak stylu, do kterého podle Máchy Vilém určitě nespadá. Podle něj, by to měl být spíš hrdý, inteligentní a svobodný člověk. Vynikající byl ve filmu pan Tříska, který hrál roli kata, ale vzhledem k jeho ostatním filmům, byl jeho výkon prostě klasikou. On má holt „absolutní hlas“ pro recitování.

 

Nechtěl bych, aby z mé recenze vyznělo, že si mi film nelíbil, protože já jsem se při něm bavil. Proto vás raději vyvádím z omylu, ale zase jsem nucen sdělit, že rozhodně nejde o nějaké geniální dílo, o něco, co by nás svou krásou donutilo přečíst si Máj znovu. Tato verze nás bohužel donutí k opětovné (či první) četbě básně spíš z důvodu žízně po pravdě. Chceme vědět, jak se to tam doopravdy píše.