Následující text byl napsán do školního časopisu Gymnázia Chotěboř – RM noviny. Jednalo se o vánoční číslo.

Lití olova je pro leckteré již tak zažitou zvyklostí a každoroční banalitou, jako například oblékání každé ráno nebo dokonce čištění zubů (alespoň pro většinu z nás). Jaké je však pozadí tohoto aktu? Dostalo se vám někdy jiné odpovědi, než: „Je to přece zvyk našich předků.“? Ve starých archivech nalezených pod nánosy holubího trusu na půdě našeho gymnázia se mi podařilo najít několik zmínek o opravdovém původu vánočních zvyků.

Házení střevícem

Dívka se o Vánocích otočí zády ke dveřím, hodí přes rameno střevícem a pokud ten dopadne špičkou ke dveřím, měla by se dívka do roka vdát. První zmínka o házení střevícem je trochu morbidní, ale plně vystihuje konečný důsledek tohoto zvyku. Jakási Marie z Těžkobot totiž v roce 1467 zabila jistou ženu tím, že po ní hodila botou. Kupodivu si o půl roku později vzala bývalého snoubence této nešťastnice…

Šupiny z kapra

Při štědrovečerní večeři se často dávají pod talíř šupiny z kapra, které poté, pokud jsou nošeny v peněžence, mají zajistit dostatek peněz. Zde se musíme podívat do jižních Čech až k počátkům rybníkářství.  Rožmberský regent Jakub Krčín totiž rozhodně neplánoval nějakou popularizaci rybího masa mezi obyvateli, nýbrž dostal nápad, jak padělat mince pomocí kapřích šupin. Kupodivu se to neujalo a pouze o Vánocích se na jeho „inteligenci“ vzpomíná.

Lití olova

Na Vánoce se odlévá rozžhavené olovo do vody, ze vzniklých tvarů se pak věští budoucnost. Pokud předpokládáte, že tato lidová zvyklost pochází od nějakých babských spolků nebo snad od alchymistů, jste úplně vedle. Jistá velice ortodoxní sekta španělské inkvizice totiž podobnou metodu využívala k získání konečného přiznání od obviněných (tedy automaticky vinných). Jak se však stalo, že se z toho u nás stal Vánoční zvyk, to zůstává záhadou…

Zlaté prasátko

Když se bude člověk celý Štědrý den postit, uvidí večer zlaté prasátko. Dalo by se očekávat, že lidé prostě blouzní z hladu, ale dle několika renomovaných doktorů je to po tak krátké době bez jídla nemožné. Důvod je totiž přece jen trochu jiný. Zlatá prasátka v našich končinách většinou vídali např. na jižní Moravě, kde si ani na Vánoce nemohli odpustit několik loků kořalky na posilnění. Kvůli půstu však pili úplně na lačno a za chvíli se celý obzor jen hemžil zlatými prasátky…

 

Většina ostatních zvyků má buď původ ještě stále nejasný, nebo naopak jasný až příliš a k tomu natolik nevhodný, že nemůže být publikován ani v těchto novinách. Zájemcům o nich však rád barvitě povyprávím…