Na začátku července jsem strávil téměř dva týdny cestováním po východním Polsku a silně mě překvapila absence lidí na většině míst, která jsem navštívil.

Shodou náhod pár čísel zpět v Respektu psali o turistických lokacích, které jsou pod nezvladatelným náporem návštěvníků. Jako jedno z řešení tohoto problému, která byla v časopise prezentována, bylo pokusit se turistické cíle více geograficky rozložit, protože zajímavá místa lze nalézt i mimo typická turistická centra.

Tímto článkem se pokusím toto řešení naplnit. Představím vám více či méně zajímavá místa, na která ještě příliš nedopadl turistický ruch (až na drobné výjimky). Všechna místa jsem osobně navštívil, takže jde o konkrétní doporučení a zkušenost a upřímně věřím, že neuděláte špatně, pokud budete následovat mého příkladu.

Při své cestě jsem pro většinu plánování používal průvodce Lonely Planet: Poland (rok vydání 2016), ale ne všechna místa zde uvedená v něm najdete.

1. Błędne Skały – skalní labyrint

První místo má sice do východního Polska dost daleko, protože se nachází na českých hranicích, ale zas musíte uznat, že nějak se na ten východ člověk dostat musí a přece nepojede bez zastavení. Takže to nebudeme s tou geografickou přesností zas tak přehánět.

Bludné skály se nachází v národním parku Gory Stolowé a jsou opravdu jen desítky minut jízdy od Náchoda. Jedná se o nádherný skalní labyrint, v lecčem připomínající mnohem známější a nedaleké Adržpažské skály. Skalní útvary možná nejsou až tak tvarově zajímavé, ale mnohem víc vám učarují tím, jak se budete protahovat skrz úzké průrvy pískovcových útvarů a brzy tak ztratíte přehled o směru.

Dojít k nim můžete buď asi hodinovou procházkou do kopce od parkoviště nebo (jako já) můžete vyjet autem až k nim po úzké silničce, kde se kyvadlově po půl hodině mění směr dopravy (takže se vyplatí trochu plánovat čas příjezdu a odjezdu).

2. Muchołapka – nacistické dědictví

Pokud máte rádi bizarní post-apo scenérie a konspirační teorie o nacistech, pak i druhá památka kousek od českých hranic je přesně pro vás. Podivná betonová konstrukce totiž stojí na místě bývalé nacistické základny a nikdo si není moc jistý, k čemu měla sloužit. Střízlivější teorie hovoří o věži na chlazení vody, odvážnější o odpalovací rampě pro rakety na měsíc nebo o teleportačním zařízení.

Každopádně, pokud se odvážíte vydat do Klodzska, vemte si s sebou jídlo. Možná jsem měl v poslední červnovou sobotu obyčejnou smůlu, ale v celém rozlehlém kraji se mi téměř nepodařilo narazit na otevřenou hospodu. A když už ano, tak v ní buď nikdo nebyl (ani obsluha), nebo naopak obsluha po základním obsloužení nasedla do auta a odjela neznámo kam…

3. Łódź – příjemné centrum

Já vím, já vím, pořád ještě nejsme úplně na východě, ale následující tip může potěšit každého, koho úplně nezajímají scenérie v přírodě, jako byly poslední dvě. Lodž je totiž jako třetí největší město Polska živoucí metropolí, ve které však na davy turistů nenarazíte. Městský průmysl zde byl vždy založen na textilu, takže si určitě dokážete představit, že se mu v dobách nedávných úplně tolik nedařilo, ale to se nyní obrací a některé části města se probouzí k životu.

Především hlavní ulice Piotrkowská je bujnou tepnou uprostřed města a procházet se po ní uprostřed desítek podníků je nebývale příjemné. Jakmile však odejdete o blok dva dál, narazíte na oprýskané omítky a špinavější ulice. Holt je vidět, že revitalizace centra je teprve v počátku. Perlou Lodže kousek od Piotrkowské je pak nákupní centrum Manufaktura, které vzniklo z původních textilek z devatenáctého století a nabízí nyní skvělá místa pro večerní posezení. Kupte si u Manufaktury donuty a nevadí-li vám trocha čekání, tak navštivte i Zapiekarniu na Piotrkowské a ochutnejte zapečené bagety.

Začít svou procházku můžete např. u tramvajového “nádraží”, kterému místní přezdívají “stáj pro jednorožce”.

4. Żelazowa Wola – dům narození Fryderyka Chopina

Je dost pravděpodobné, že vás cesta skrz polské dálnice na východ povede poblíž Varšavy. Hlavní město jsem nenavštívil, ale zato jsem se zastavil poblíž ve vesnici Želazowa Wola, kde se narodil světoznámý polský klavírní skladatel Fryderyk Chopin. Musím uznat, že na tomto místě jsem už na nějaké turisty narazil, dokonce i některé zahraniční, i tak jde ale myslím o pro našince neznámé místo.

Rodný dům skladatele se nachází uprostřed rozlehlého parku, navštěvovat samotné muzeum nemá v hezkém počasí téměř smysl, naopak je lepší projít se po zahradách v anglickém stylu. Pokud navíc dorazíte ve správný den, můžete vyslechnout i klavírní koncert v podání schopných umělců. Dojem z koncertu jen poněkud kazí fakt, že posluchači sedí na zahradě a umělec uvnitř v domě u klavíru, takže ho nemůžete sledovat během vystoupení (můžeme jen doufat, že šlo opravdu o vystoupení a ne reprodukci z hudebního nosiče).

5. Kruszyniany i Bohoniki – tatarské mešity a běloruská hranice

Ano, u bodu pět jsme se konečně dostali na samotný severovýchod Polska. K nějvětším zážitkům mé polské expedice rozhodně řadím návštěvu těchto dvou vesniček. V obou dvou se totiž nachází dřevěné mešity, jedny z posledních v Polsku, které zde zanechali polští tataři. Kdo je stejně, jako jsem byl já, překvapen z přítomnosti tatarů a muslimů obecně na polském území, nechť pokračuje na Wikipedii (v novém okně, abyste se nezapomněli vrátit hezky zpátky).

Obě mešity jsou velmi malé a provádějí v nich autentičtí potomci místních tatarů. Sice pouze v Polštině, ale to vás o zážitek rozhodně nepřipraví, zvlášť když se s vámi bude chtít stará tatarka vyfotit u okna s “výhledem” na Mekku. V Kruszynianech, které jsou větší a známější rozhodně doporučuju navštívit i místní Tatarskou Jurtu, kde podávají výborné tatarské speciality. A po návštěvě zelené mešity nezapomeňte poodejít i do lesa na nedaleký muslimský hřbitov.

Při přesunu mezi oběma vesnicemi jsem také nemohl odolat a šel jsem se podívat, co nejblíže k Bělorusku co to šlo. Hranice nevypadala moc hlídaná, i tak nás ale po chvíli postávání u ní přijel sledovat Pohraniční Traktor™.

6. Narwiański Park Narodowy – Polská Amazonka

V okolí Bialystoku se nachází hned tři národní parky a prvním z nich je okolí řeky Narew. Jedná se o malé území, kde se řeka rozlévá do stovek drobných koryt a vytváří tak poměrně širokou plochu močálů. Právě z tohoto důvodu se jí také říká polská Amazonka. V parku podobně jako na ostatních atrakcích téměř nikdo nebyl a já se tak mohl v klidu procházet po dřevěných lávkách nad močály a pozorovat místní přírodu.

Když už píšu o přírodě, v létě v celém východním Polsku hnízdí tisíce čapích párů, takže pokud rádi pozorujete tyto majestátní ptáky, určitě si přijdete na své.

Asi nejzajímavější v parku je lávka z Waniewa do Śliwna, která byla bohužel v roce 2018 v rekonstrukci, případně pak centrum parku v Kurowo. Kousek od něj se také na začátku 20. století nacházel most, který byl postaven hned dvakrát: v roce 1905 a poté znovu v roce 1928. Ano, vždy 11 let před světovou válkou. A v obou z těchto válek byl pak zničen. Měli bychom tedy Polákům děkovat, že se ho rozhodli již znovu neobnovovat a zabránili tak válce třetí.

Šel jsem se na něj podívat, ale moc z něj vidět bohužel není. Překvapilo mě však, jak “rychle” lidské stavby zarůstají vegetací. Kdybych nevěděl, že daným místem vedla kdysi silnice, v životě na to nepřijdu.

Po návštěvě parku doporučuji (dle tipu v Lonely Planet) navštívit židovskou restauraci Tejsza v nedalekém Tykocinu, kde jsme sice také byli sami (a museli jsme kvůli rekonostrukci přijít přes sklep), ale připravili nám bezkonkurenční pirohy po židovsku.

7. Biebrzański Park Narodowy – lesy, bažiny, komáři…

Druhý národní park nedaleko Bialystoku je ten Biebrzański a jedná se rozsáhlé lesy plné močálů a zvířat od losů po komáry. Hlavně po komáry. Při vstupu do všech Polských národních parků musíte zaplatit drobný vstup a tento není vyjímkou. Místní “rangeři” vám při platbě ochotně nabídnou repelent, budete ho totiž potřebovat. Už jen pro ten pocit, kdy za vámi permanentě letí 300 komárů, stojí návštěva parku za to.

Krom drobné havěti si tu můžete užít velmi klidný les bez turistů a sem tam zajímavé pohledy na mokřady.

8. Bialowieski Park Narodowy – zubři a “obyčejný” les

Bělověžský prales patří k nejznámnějším památkám ve východním Polsku, přeci jen se jedná o největší dochovaný evropský prales, ve kterém dokonce žijí zubři. Navíc byl ještě víc zpopularizován nedávným nájezdem těžké techniky do oblastí zasažených kůrovcem. Díky této popularitě se o tomto místě nedá úplně říct, že zde na turisty nenarazíte, ale vynechat bych ho z tohoto seznamu nechtěl.

Pokud ale vyrazíte do Bělověže, počítejte s tím, že ačkoli jsou spadlé a ztrouchnivělé stromy v “pra”lese zajímavé, pořád se jedná o klasický evropský les, který dost možná máte za chatou vaší babičky. Do nejchráněnější oblasti se dostanete pouze z průvodcem, přičemž nejkratší prohlídka je asi na čtyři hodiny. Průvodců je mnoho, ale nejjednodušší je sehnat jej přes polský klub turistů (PTTK). Já se bohužel připojil k polské skupině, protože jsem si dělal rezervaci už den před návštěvou, ale kdybych dorazil přímo na místo, mohl bych se bez problémů zúčastnit i anglické prohlídky.

V samotném lese zubra nejspíš neuvidíte, takže pokud toto zvíře je pravým cílem vaší cesty, nezapomeňte navštívit nedaleký Rezerwat Pokazowy Żubrów.

9. Święta Góra Grabarka – hora křížů

Už jsme navštívili osm míst v katolickém Polsku, z toho jedno svázané s muslimskou historií země a pořád žádné věnované křesťanství? Inu, teď to napravíme, i když se bude jednat o pravoslavnou odnoš. Svatá hora Grabarka (a grab je česky habr, jak jsem se dozvěděl v pralese výše) je opravdu, jak říká nadpis, horou křížů. Jedná se o pravoslavné poutní místo, které vzniklo při velké epidemii cholery, která napadla východní Polsko.

V té době byl na hoře objeven léčivý pramen, který místní zbavil této těžké nemoci. Na horu tedy začali chodit poutníci a nosit na ni kříže, které zde nechávali na znamení zbavení se těžkého břímě nemoci. I dnes pravoslavní poutnící nosí kříže, aby je zde zanechaly spolu se starostmi, které je tíží.

Krom tísíců křížů je na hoře i pravoslavný ženský klášter, několik kostelíků a také krásné borovice, díky kterým jsem si připadal spíš jako někde ve středomoří.

10. Kazimierz Dolny – polské Wachau

Kazimierz Dolny se nachází u řeky VIsly, přímo uprostřed mezi Lublinem a Varšavou, takže i na tomto místě musíte počítat s mírným nárůstem počtu návštěvníků (ale pořád se nejedná o žádné davy). Jedná se o historické město, které mi nejvíce připomínalo krajinu v rakouském údolí Wachau podél Dunaje. I tady najdete rozlehlou řeku, vyprahlé kopce a prastaré hrady, akorát ta vinná réva chybí…

Město má nádherné náměstí nad nímž se tyčí majestátní bílá zřícenina místního obranného hradu. Úplně nejzajímavější mi ale přišla nedaléká kořenová rokle, vyhloubená během století vodou. Nic podobného jsem totiž doposud v životě neviděl a jedná se opravdu o fascinující přírodní úkaz.

11. Chelm – křídové podzemí

Na samém východě Polska, poblíž ukrajinské hranice (a celkem nedaleko od Lvova) se nachází město Chelm. Bylo v něm sice mnoho místních, očividně za běžnými nákupy, ale najít v něm např. pomocí Google nebo Foursquare dobrou restauraci se ukázalo docela jako oříšek. V celkem bezútěšném prostředí se ale nachází nejpodstatnější památka tohoto města: křídové tunely.

Centrum města je totiž postaveno na křídě. Křída byla v dřívějších dobách velmi důležitá jako surovina pro výrobu bílých barev (ať už na stavby nebo třeba na líčení), ale také se velmi hodila sochařům jako velice tvárný materiál. Jakmile tedy místní zjistili, že mohou kopáním ve svých sklepích dosáhnout jistého bohatství, na nic nečekali a brzy vytvořili rozsáhlou a neuspořádanou síť důlních tunelů pod městem.

Jak již bylo řečeno, křída je, bohužel, velmi tvárná a měkká. A z toho důvodu není ani příliš stabilní, zvlášť když na ní stojí celé město. Brzy tedy začalo docházet ke katastrofálním propadům staveb do hlubin. Tomu se snažili místní radní celkem marně zabránit, absolutní stopku těžbě vystavil až trh, když se přestala vyplácet.

Teprve před několika desítkami let. po dalších náhodných propadech, financovalo Polsko velký výzkum místních tunelů, na základě čehož byla problematická místa zpevněna a část tunelů byla otevřena jako muzeum veřejnosti.

A jejich návštěvu si určitě nenechte ujít (sice opět v Polštině, ale po týdnu v Polsku už mi to přišlo dost srozumitelné). Fotky tunelů bohužel nemám.

12. Zamość – renesanční perla

Jižně od Chelmu se nachází úplně odlišné město: Zamość. To nechal postavit místní šlechtic, který vlastnil velkou část půdy a pro inspiraci šel celkem daleko. Oblíbil si totiž italská renezanční města a Zamość vybudoval ve stejném stylu.

Zlatým hřebem je určitě náměstí s krásně barevnými zdobenými domy, podloubími a výbornou atmostférou. Něco do sebe mají ale i hradby, které se táhnou okolo celého středu města.

Hlavně kvůli klidné atmosféře a příjemným hospůdkám na náměstí, bych se sem ještě chtěl někdy vrátit.

13. Lublin – připomínka pražských uliček

Lublin je dalším z mnoha polských měst, které má asi tak stejný počet obyvatel, jako naše druhé největší Brno. Jedná se také o jasné centrum středvýchodní části. Ve městě jsem strávil jen chvíli, ale dojem ve mně zanechalo celkem pozitivní. Křivolaké uličky místního starého města mi v lecčem připomněly Prahu, hlavně při pohledu na nesouměrné různě vysoké a veliké střechy starých domů. Dejte Lublinu šanci, třeba toho objevíte ještě víc.

14. Krzyżtopór – bizarní ruina pro nadšence do astronomie

Krzyżtopór je další z polských zřícenin a hradů, kterých v této zemi najdete desítky. Tato zřícenina ale má určitá specifika. Byla postavena zapáleným astronomem, který vyžadoval, aby jeho sídlo mělo stejný počet věží, jak je počet ročních období, aby mělo tolik sálů, jako měsíců, aby mohl pobývat v tolika pokojích, jako je v roce týdnů a aby měl k dispozici pro každý den v roce jiné okno (i v tom přestupním).

Všech těchto detailů si samozřejmě při prohlídce nevšimnete, ale zřícenina má skvělou atmosféru a svým geometrickým tvarem je výjimečně fotogenická.

15. Zalipie – malovaná vesnička

Pokud někdo sledujete místa prstem na mapě, určitě už víte, že se pomalu vracíme z východu. Celkem nedaleko od Krakowa se nachází vesnička Zalipie, která je známá svými malovanými domky. Budete překvapeni tím množstvím barev, pokud tedy podobně jako já po nějakém tom blouděním vesnicí na ně konečně narazíte.

16. Kopiec Kościuszki w Krakowie – mohyla druhého nejslavnějšího Poláka

Přehled zakončím právě v Krakowě, který rozhodně sám o sobě nelze označit jako ráj bez turistů. Abyste si užili bez davů, musíte opustit staré město (nebo hipsterskou Kazimierz) a vyrazit např. na Kopiec Kościuszki. Kościuszko patří k velkým polákům, vedl významné povstání proti Rusům a krom toho se stihl zapojit do americké války o nezávislost (ano, také jsem si říkal, dafuq?). V Krakowě mu postavili zajímavou umělou mohylu, z níž máte výhled na celé město.

Víte, kdo je nejslavnějším Polákem? Samozřejmě Jan Pavel II. Pokud stojíte na hlavní ulici v jakémkoli polském městě a neznáte její jméno, zkuste jméno tohoto papeže a máte celkem slušnou šanci, že se trefíte. A i kdyby ne, tak poblíž určitě najdete nějakou jeho sochu nebo aspoň malou pamětní desku…

Kam pokračovat

Z Krakowa už to není vůbec daleko do Polských Tater, kde už ale musíte počítat se spoustou turistů. Na druhou stranu, když pak jde o výhledy jako u Morskieho oka, možná že to člověk snese…