Vzpomenete-li si na svá školní léta, pravděpodobně budete souhlasit, že ničím nerušenou pohodu ve školních lavicích a hlavně mimo ně, i tak sem tam narušil nějaký ten domácí úkol. Jen ti učivu a učitelům neoddanější studenti věřili bláhovými učiteli prezentované poučce, že úkoly jsou hlavně pro naše dobro.

Já se nechtěl smířit s neúčelovostí těchto prací a strkal je, spisovatelsky řečeno, do šuplíku, abych je někdy mohl opět vytáhnout na světlo světa. Snad abych někomu pomohl, snad abych se podělil o svoje názory…

Tento blog byl založen mnohem později, než byl tento článek napsán. Chtěl jsem na něm tyto své práce vyvěsit, ale řešil jsem velké dilema. „Může mi někdo vysvětlit, proč jsem psal takhle divně?“, říkal jsem si. Nakonec ale zvítězila touha dát textům (musím poznamenat, že opravdu jen těm, které prošly přimhouřenýma očima editora/autora) ještě nějaké využití. Když už nic, nějaký jiný student můj text v budoucnu třeba zkopíruje do svého úkolu (čímž se ale nevzdávám licenčního práva!)…

Tato práce se mezi školní dá počítat jen částečně, protože ač bylo myslím povinné ji tak nějak stvořit, motivace zde byla i jiná. Naše Gymnázium se účastnilo projektu Mladé Fronty DNES – Studenti píší noviny a tento článek jsem do něj poslal s nadějí na uveřejnění. Toho se dokonce i dočkal – v regionální příloze zmíněného deníku.

Čeští politici jsou zvláštní biopolitický živočišný druh, tvoří smečku, ve které je několik vůdčích samců. Tito samci neustále bojují o lepší pozici ve společenství, hned po narození si získají některé slabší jedince pod své velení a navíc se spojí s dalšími dominantními samci. Zajímavé je, že až příliš často  vytvářejí dvě početně stejné skupinky, jejichž případný souboj nemůže mít vítěze. Konec bojů většinou nastává až poté, co se někteří znudění a hladoví jedinci z některého z táborů, buď odplazí z bojiště nebo se rovnou kajícně připojí k druhé straně.

Charakteristikou tohoto druhu je neustálá touha po přebytku potravy a nadvlády nad ostatními. Český politik je v přírodě tak dominantní, že se mu dostává potravy ve formě poplatků, odebraných z jídel ostatní zvířeny. Výši těchto poplatků si určuje sám, boje se kvůli tomu však konají málokdy.

Pokud se mezi tyto zvláštní živočichy dostane příslušník nějakého jiného biopolitického druhu, který nesdílí jejich choutky po přebytku a moci, který chce pouze vylepšit poměry v buši, je většinou z počátku podporován jednou skupinou, která ho ale při nejbližší příležitosti, jíž často bývá  jakákoli odchylka od původní ideologie skupiny, zahubí.

Jako asi jediným bytostem na světě se jim podařilo ovládnout umění reinkarnace, která se ale například od hinduismu zásadně liší. Jejich život je velmi krátký, většinou trvá pouhé čtyři roky, ačkoli jsme nedávno slyšeli o smečce, která se pozabíjela ještě dříve – zajímavé na ní je, že si to později rozmyslela. Ke konci života se začínají jedinci obracet k nebesům, mluví o tom, co mohli v  životě udělat lépe (ale druhá skupina jim to nedovolila) a slibují, co udělají v tom příštím, pokud budou mít možnost. Po smrti jsou někteří jedinci vybraní k opětovnému životu reinkarnováni – zváštní je, že jsou to většinou ti, kteří se celý svůj minulý život chovali křivě, podváděli a lhali…