Před dvěma týdny se mi podařilo úspěšně složit již druhé státnice a ještě jedny (snad už fakt poslední) mě budou čekat za rok, pokud to všechno půjde (MI-)PARádně. O tom ale psát nechci. V těch necelých čtrnácti dnech od státnic jsem totiž měl nepřekonatelnou chuť napsat sem, jak uvolněný a bezstarostný mi najednou život připadá. <— tak tady to je.

Jenže čím to je? Úspěšné složení vysokoškolských zkoušek zažívám již popáté v životě, jistá úleva se objevila i v dřívějších letech, ale tentokrát je to jiné. A důvod je prostý, v mém životě tím nekončí jen čtyřletá éra “chození na VŠE”, posouvám se dál i v dalších věcech, kterých jsem se držel dlouhá léta. Právě jsem předal dál weby spadající pod Blizzfan.cz, kterým jsem věnoval 9 let sic sporadické práce, která ale v součtu dává dohromady obrovské kvantum času. Moje “aktivita” na zmíněných webech v posledních dvou letech sice logicky vedla k tomuto kroku, i tak je to ale velká změna, protože moje weby se mnou vlastně byly celý můj dospělý život (a více než jeho jednu třetinu!). A nakonec, i moje aktivita ve studentské organizaci BEST Prague (Board of European Students of Technology) pomalu ustává a blíží se ke svému konci. Právě jsem měl celý rok možnost vyzkoušet si, jaké to je takovou organizaci vést a řídit více než 30 lidí, takže konec této činnosti má na pocitu úlevy také svůj podíl. V BESTu ještě nekončím, ale tento rok se tak téměř jistě stane – po více než 4 letech.

Zmíněný pocit úlevy a klidu tedy pramení hlavně z těchto změn. A vítám je zároveň jako předzvěst nových zkušeností, nových možností… Než se k nim však dostanu, užívám si toho, že mám najednou čas na čtení, že se necítím provinile při bezcílném nicnedělání či prokrastinování a dokonce i toho, že mám čas pracovat.

A jsem zvědav, kam se to vše vyvine…

(Ano, rozumím, že informační hodnota tohoto příspěvku je nula nula nic. Se stim smiřte.)

Share This: