Vzpomenete-li si na svá školní léta, pravděpodobně budete souhlasit, že ničím nerušenou pohodu ve školních lavicích a hlavně mimo ně, i tak sem tam narušil nějaký ten domácí úkol. Jen ti učivu a učitelům neoddanější studenti věřili bláhovými učiteli prezentované poučce, že úkoly jsou hlavně pro naše dobro.

Já se nechtěl smířit s neúčelovostí těchto prací a strkal je, spisovatelsky řečeno, do šuplíku, abych je někdy mohl opět vytáhnout na světlo světa. Snad abych někomu pomohl, snad abych se podělil o svoje názory…

Tento blog byl založen mnohem později, než byl tento článek napsán. Chtěl jsem na něm tyto své práce vyvěsit, ale řešil jsem velké dilema. „Může mi někdo vysvětlit, proč jsem psal takhle divně?“, říkal jsem si. Nakonec ale zvítězila touha dát textům (musím poznamenat, že opravdu jen těm, které prošly přimhouřenýma očima editora/autora) ještě nějaké využití. Když už nic, nějaký jiný student můj text v budoucnu třeba zkopíruje do svého úkolu (čímž se ale nevzdávám licenčního práva!)…

Školních prací na tomto blogu můžete nalézt hodně, ale ten pravý mindfuck nastává teprve teď. Následuje totiž filosofická úvaha na ZSV, aneb zamyšlení nad tím, co jsou to dějiny…

Dějiny, minulost, historie, dřívějšek. Zní to jako synonyma, že? Avšak můžeme srovnávat dějiny s minulostí a minulost s historií?

Minulost jako takovou chápeme poměrně jasně. K minulosti se řadí každý okamžik před tímto, každé písmeno, které do tohoto textu vpíšu se hned v další tisícině vteřiny stává součástí minulosti.

Historii naproti tomu můžeme chápat již o něco více specifičtěji. Velice jasný je pojem „historie jako věda“, a i kdyby momentálně nebyl v kontextu zamýšlen takto odborně, stejně ho tak alespoň částečně chápeme. Každopádně se pojem historie a pojem dějiny dají používat jako synonyma, ač je historie o něco věděčtější a exaktnější.

Jak tedy odpovědět na otázku zmíněnou v nadpisu? Zkusme si nějak vymezit možnosti, jak slovo dějiny chápat.

Vynálezem písma začaly existovat dějiny (ty písemné, které ale většinou chápeme obecně). Tohle je asi základní význam a také nejčastěji přijímaný a používaný. Dějiny jsou zápisem událostí, které lidstvo potkaly během jeho moderního vývoje. Tyto dějiny se sice snaží o jistou přesnost, avšak těžko můžeme důvěřovat všem dějinným časovým zařazením, když tyto dějiny neznají (dle teorie zmíněné na začátku v tomto odstavci) svůj vlastní počátek, tedy kdy že to písmo vlastně bylo vynalezeno.

Otázkou také zůstavá, co všechno mají tyto dějiny obsáhnout. Co se skrývá pod „zápisem událostí, s nimiž se lidé setkali“? Jak do hloubky mají dějiny jít? Vždyť dějiny by teoreticky měly obsáhnout celou (ať už třeba jen moderní) minulost. Pomineme-li (což bychom neměli) fakt, že se dějiny musí opírat o nějaké (většinou písemné) důkazy, aby vůbec mohli historii popsat, stejně se v žádné z knih o „minulosti“ nesetkáme s popisem života rolníka za Rakouska Uherska. Objevíme jen „důležité událost“ (samozřejmě vybrané autorem knihy).

Jak by ale mohly dějiny začínat až vynálezem písma? Můžeme dějiny začít například objevením se prvního Australopiteca? Zkusme to… Objevil se první tvor podobný člověku, začínají dějiny. Jenže, jak nazvat okamžik před tím? Použít výraz prehistorický, čili předdějiný? Před dějem tedy bylo něco jiného, něco nedějového. Pokud bychom použili nějaký okamžik jako začátek dějin, museli bychom brát vše předtím jako nedějové, tj. nehybné a vlastně neexistující.

S prvním okamžikem existence se začaly psát dějiny. A možná i jejich úkolem je přijít na nejpodstatnější informaci – kdy tento okamžik, jenž stvořil z ničeho něco (pokud nejsou dějiny nakonec nekonečné), byl.