Světe div se, nejen bájný fénix vstává z popela, ale i tento blog se vrací do světa živých a aktivních. Jak si jistě všichni pravidelní návštěvníci blogu (ha ha) všimli, proběhl zde menší redesign – v podstatě takové grafické zjednodušení – jehož nejdůležitějším výstupem je, že jsem se zbavil ohavného obrázku robota v hlavičce, který tu neměl co dělat, a nahradil ho něčím příjemnějším: černobílou fotkou mého obličeje.

Bystřejší čtenáře ale možná již napadlo, že samotná změna vzhledu webu pravděpodobně nijak nevede k znovuobnovení místních grafomanských aktivit. A máte pravdu! (Všimněte si, jak automaticky předpokládám, že patříte mezi ty bystřejší čtenáře. Není zač.) Blog udržují při životě pouze a jen zajímavá témata, o kterých se dá psát a zpravovat o nich po informacích prahnoucí uživatele internetu. A právě taková témata se teď snad objevila…

Po úspěšném dokončení bakalářského studia na FITu na ČVUT jsem totiž bez váhání nastoupil na studium magisterské tamtéž, avšak začátek této “další éry” jsem si chtěl trochu zpestřit. Rozhodl jsem se první semestr vyjet někam na zkušenou v rámci programu Erasmus+. A jelikož jsem již téměř od poloviny srpna v Nizozemí na TU Delft, budou první příspěvky pokrývat právě zážitky z této proslulé technické univerzity. Kdo ví, třeba mi tempo a motivace vydrží i poté, co se tento zdroj témat vyčerpá…

Dnešní článek tak bude jen takovou směskou pojmů a dojmů, na které se mi prozatím podařilo narazit.

Nizozemí ≠ Holandsko?

Ještě před odjezdem jsem naprostou náhodou narazil na velice zajímavé video, které vysvětluje rozdíl mezi Nizozemím a Holandskem a poté spoustu dalších věcí, které jsou na zemi mého současného bydliště tak trochu zvláštní. Rozhodně se o něj s vámi na začátek musím podělit.

Zároveň bych tímto videem chtěl upozornit na to, že na tomto blogu nebudu rozlišovat mezi jednotlivými názvy a budu psát přesně tak, jak se mi zrovna bude chtít. Tak.

Jízdní kola

Kolo je opravdu nutnost, i já jsem si musel nějaké pořídit.

Kolo je opravdu nutnost, i já jsem si musel nějaké pořídit.

Nepředpokládám, že bych v tomto odstavci přinesl většině z vás nějaké nové informace, ale bicykly jsou pro Holanďany opravdu tak důležitou a běžnou součástí života, že tomu opravdu neuvěříte, dokud to neuvidíte na vlastní oči. Kola jsou tu prostě všude, ať už v pohybu na cyklostezkách nebo přivázaná k čemukoli, co nejde jednoduše vytrhnout ze země.

Na co si našinec těžko zvyká (a ještě horší určitě bude odvykání po návratu) je fakt, že kola tu mají téměř všude přednost. Na křižovatkách (bez světelné signalizace) auta zastavují, aby dala přednost cyklistům. Ještě aby ne, když jich tam je většinou mnohem víc. Stejně tak jsem byl fascinován, když jsem minulý týden poprvé přišel do univerzitního kampusu během akademického roku: přejít z chodníku přes cyklostezku do protější budovy byl téměř nadlidský úkol.

A brzo ho pokřtil prvním "neopravitelným" defektem.

A brzo ho pokřtil prvním “neopravitelným” defektem.

Kolo navíc dává jeho majiteli určitý společenský status. Zdá se vám to divné? Jaký status by vám takové kolo mělo dávat, když většina z nich vypadá jako ojetá ukrajina? To je právě to, nedává vám v podstatě žádný! Respektive jde o status relativně nízký, což je přesně to, co od něj obyvatelé žádají. Holanďané neradi vyčnívají jeden nad druhého, všichni jsou spokojení být na stejné, téměř až rovnostářské úrovni. Dokonce i děkan naší fakulty nás hned při představení se požádal: “Please, call me Rob.”

Počasí

Už když jsem před odjezdem letmo vygooglil “weather in Netherlands during the year” a přečetl si informaci, že průměrně tu prší 29 dní v měsíci, přičemž září až listopad je nejdeštivější, šel jsem pro jistotu ihned zkontrolovat, že jsem opravdu přibalil deštník.

Místní deště jsou ale takové… jiné. Často na první pohled vypadají jako průtrž mračen nebo alespoň velký slejvák, ale když do nich vstoupíte a necháte na sebe dopadnout první kapky, zjistíte, že jsou tak malé, že na vašem oblečení v podstatě nezanechávají stopu. To by mohlo znít jako výborná zpráva, ale ne všechny deště jsou bohužel takové. Navíc asi nejzvláštnější je nepředvídatelnost místních přeháněk. Často se spustí déšť, který přišel jako blesk z čistého téměř pořád zataženého nebe a v podstatě vám ani nedá šanci z batohu vyhrabat deštník nebo bundu.

Pivo

To je velikost!

To je velikost!

Patřím mezi pivaře, pivo piju rád a to v typicky českém množství. Nebo alespoň českém objemu. Rozhodně nejsem zvyklý v barech a restauracích usrkávat ze skleničky sotva o velikosti 0,2 litru. Zvyknout bych si ale asi měl, protože přesně taková je praxe většiny místních pohostinství. Na lístku sice cena do 2€ vypadá na západní poměry sympaticky, ale to jen do chvíle, než si zkontrolujete i velikost sklenice. Když se vám pak někteří studenti chlubí, že “včera v baru měli snad i 6 piv!”, nezbývá vám nic jiného, než se pousmát.

Naštěstí se jednalo o problém tak závažného charakteru, že jsem velice rychle našel dobrou alternativu. V supermarketech nabízejí spoustu plechovkových piv o normální velikosti, které mají navíc i příjemnou cenu okolo 60 centů za kus. Trochu paradoxní zůstává fakt, že lahvové pivo jsem tu snad neviděl větší než 0,3l a bývá většinou dražší než zmíněné plechovkové a to i bez započítání zálohy. (Jen pro pořádek, v tuto chvíli nemám na mysli velký výběr belgických pro mě osobně speciálních tmavých a silných piv, kterých je tu naštěstí také habaděj.)

Kanály

"Čisté" vodní kanály.

“Čisté” vodní kanály.

Ani tady nejspíš nepřináším žádnou novinu, ze které byste měli následujících pět minut zírat s otevřenými ústy, ale různých říček, rybníčků a kanálů je Holandsko opravdu plné, minimálně tady v Delftu a v Haagu, co jsem zatím měl možnost vidět. Co mě však nebývale překvapilo, je fakt, že tyto kanály jsou téměř bez výjimky hustě pokryté žabincem, takže žádná romantika se nekoná. Aspoň do doby, než si na to zvyknete.

Platební karty

Jednou z hlavních věcí, kterou jsem tu zatím totálně nepobral, je systém zdejšího fungování platebních karet. Pokud totiž nevlastníte kartu některé z místních bank nebo alespoň kartu Maestro (která je opravdu skvělým standardem, kterým ještě nedávno nešlo téměř platit na internetu…), může se vám lehce stát, že jí ve většině podniků prostě nezaplatíte. I takový supermarket jako je Albert Hein, což je mimochodem mateřská firma našeho českého Albertu, mi mou krásnou Mastercard odmítá přijmout (fotka karty nebude, sorry). A s kartou Visa bývají prý ještě větší problémy…

Naštěstí např. supermarket Jumbo nebo jiné, spíše specializované obchody, karty většinou přijímají. Ale v menších obchodech nebo v restauracích můžete mít problém. Navíc jako člověk zhýčkaný bezkontaktními platbami z ČR tu při všech pomalých platbách opravdu trpím. Kapitolou sama pro sebe je pak kupování teplých či studených nápojů na univerzitě, které jde koupit pouze pomocí speciální karty obsahující tzv. ChipKnip. Tuto kartu lze získat pouze od místních bank. Ty vám však účet založí pouze v případě, že zde žijete déle než půl roku. Aha.

 

Příště si trochu víc přiblížíme International Introduction Programme, na kterém jsem trávil v podstatě celé první dva týdny zde v Holandsku.

Share This: