Vzpomenete-li si na svá školní léta, pravděpodobně budete souhlasit, že ničím nerušenou pohodu ve školních lavicích a hlavně mimo ně, i tak sem tam narušil nějaký ten domácí úkol. Jen ti učivu a učitelům neoddanější studenti věřili bláhovými učiteli prezentované poučce, že úkoly jsou hlavně pro naše dobro.

Já se nechtěl smířit s neúčelovostí těchto prací a strkal je, spisovatelsky řečeno, do šuplíku, abych je někdy mohl opět vytáhnout na světlo světa. Snad abych někomu pomohl, snad abych se podělil o svoje názory…

Tento blog byl založen mnohem později, než byl tento článek napsán. Chtěl jsem na něm tyto své práce vyvěsit, ale řešil jsem velké dilema. „Může mi někdo vysvětlit, proč jsem psal takhle divně?“, říkal jsem si. Nakonec ale zvítězila touha dát textům (musím poznamenat, že opravdu jen těm, které prošly přimhouřenýma očima editora/autora) ještě nějaké využití. Když už nic, nějaký jiný student můj text v budoucnu třeba zkopíruje do svého úkolu (čímž se ale nevzdávám licenčního práva!)…

Následující text je reportáží z mé návštěvy polského města Krakow, kterou jsem psal jako reportáž na hodinu českého jazyka.

Před několika minutami se mi konečně na kraji židovské čtvrti Kazimierz v Krakowě podařilo najít zvláštní pavlačový dům, kde bych měl následujících několik dní strávit převážně noční čas. Jakmile jsem však vyřídil pár drobností s recepční, začal jsem vyděšeně zírat na množství letáků, které mi nabízela. Ano, chci lépe poznat kulturní a historické dědictví Krakowa, ale na několik měsíců tu přece nejsem… S letmými omluvami na rtech (samozřejmě v češtině) proto sahám do balíku a vytahuji náhodně tři propagační letáky.

„Největší akvapark ve střední Evropě“ na mě jako příliš velké lákadlo nepůsobí (kolikrát už jsem slyšel o „zaručeně“ největším akvaparku?) a návštěvu Osvětimi plánuji až na další dny… Aniž bych od toho něco víc čekal, prohlížím si ještě třetí lesklý papír s reklamou…

Free Walking Tours je společnost, která organizuje prohlídky evropských měst, avšak tato agentura se od tisíců další jednou věcí liší. Vy sami si určujete, kolik za prohlídku města zaplatíte a to až po obdržení zboží, čili až poté, co téměř tří hodinovou chůzi městem dokončíte! Free Walking Tours v Krakowě nabízí dvě prohlídky, které jsou na tomto konceptu založené. Každé dopoledne se můžete vydat na cestu starým městem a o několik hodin později i do míst, kde před druhou světovou válkou žila jedna z největších židovských komunit na světě.

Tento způsob nabízených služeb mě zaujal. Když na prohlídku přijdu, nemůžu nic ztratit. Jelikož se platí až na konci, budu moct při nevalných kvalitách průvodce odejít, aniž bych měl nějaké finanční výčitky. Pokud ve mně naopak tato akce něco zanechá, budu mít možnost strůjce toho všeho náležitě odměnit. Vydávám se tedy na Rynek Glowny ke kostelu svaté Marie, kde by měl tento slibovaný „zázrak“ začínat. V hlavě mi víří různé myšlenky, přemítám, zda měl leták vůbec pravdu, jestli jsem na něco nenaletěl nebo jestli nebyly prohlídky zdarma již dávno zrušeny pro nezájem. Průvodce by měl mluvit anglicky, budu mu vůbec rozumět? A kolik tam bude lidí?

Před jedenáctou hodinou stojí před kostelem, jehož věže jsou obě různě vysoké, již pěkný hlouček lidí a společně s nimi blonďatý dredař s cedulí Free Walking Tours. Jde nejspíš o nějakého mladého studenta a jeho sympatický vzhled mě pomalu nutí k tomu, abych se začal na následujících několik hodin pořádně těšit. Dav lidí se pomalu stahuje blíž a blíž k průvodci a ten již začíná mluvit a vtipkovat s násvštěvníky. Jeho slova mě ještě víc utvrzují v dojmu, že dnešní den bude velice zajímavý.

„Počkáme ještě pět minut na Španěly.“, zazní z úst průvodce, který nám sděluje, že se jmenuje Maciek a téměř každého se ptá, odkud pochází. V devadesáti procentech jde o turisty z anglicky mluvicích zemí, kteří jsou pravděpodobně na podobný systém Free prohlídek již zvyklí z jiných evropských měst. Já a moje přítelkyně z Čech trochu do této squadry nezapadáme, ale průvodcově angličtině se dá rozumnět dobře.

Počet lidí okolo se zvedl již nad padesát a proto je přivolán ještě jeden průvodce, já se pro jistotu držím u již částečně ověřeného Macieka. Prohlídka může začít. Už od začátku je jasné, že nepůjde o žádnou prohlídku alá většina českých hradů a zámků, kde má průvodce nazpaměť naučený text, prostřednictvím kterého do nás cpe tuny dat a nezajímavých jmen.

Free Walking Tours Krakow se prý od těch v ostatních městech v mnohém liší. V Praze, Berlíně nebo Londýně na ně můžeme narazit také, tam je však organizuje jedna specifická společnost. Ta krakowská k nim nepatří. Hlavní rozdíl je také v tom, že kvůli místní vyhlášce může provázet turisty jen člověk s licencí průvoce, kterou dle slov Macieka dostane asi jen deset procent žadatelů (zkoušky jsou prý velice obtížné). Na rozdíl od ostatních evropskcýh měst máme tedy v Krakowě jistotu, že nás vede průvodce s „originální visačkou“.

Hned na začátek se dozvídáme něco o rané historii Polska i Krakowa a v jednu chvíli se sami stáváme tak trochu součástí historie. Ve středověku bylo v Krakowě ohromné množství Němců. Když se vlády nad městem ujali Poláci, musel každý obyvatel správně vyslovit několi přesně daných polských slov, jinak byl vyhoštěn z města (v tom lepším případě). Z ničeho nic čeká podobný úkol i nás! Australané si mohou zamotat jazyk, o Japoncích ani nemluvě. Pro nás Čechy zvyklé vyslovovat takové „nechutnosti“ jako je „řeřicha“ to však není žádný problém.

Pomalu se vydáváme na prohlídku starým městem, o vtipné okamžiky rozhodně není nouze, ale mimo jiné se toho i hodně dozvídáme. Turisty dle mého názoru přece nezajímají nudná data, ale příhody a příběhy, vždyť i o tom by měla historie být. A právě o všemožné historky je výklad průvodce obohacen. Maciek se navíc nebojí prezentovat svůj vlastní názor (např. ohledně několik let zavřené galerie, kde je normálně vystavena Da Vinciho Dáma s hranostajem). Na mnohé dotazy jednotlivých turistů odpovídá více než obratně.

Postupně odcházíme z náměstí směrem k bývalým městským hradbám, které však více než před sty lety nechaly obyvatelé zbourat a na jejich místě vytvořily rozlehlé parky, které obklopují celé centrum města. Jejich pozůstatky obcházíme stejně jako další pamětihodnosti v centru a ke každé z nich se dozvídáme přiměřené množství historek a informací. Pomalu ale jistě směřujeme k Wawelu, což je hrad nad Krakowem, kde od jedenáctého století sídlili polští monarchové. Zde například Australané zjišťují, že jejich nejvyšší hora Mount Kosciuzsko je pojmenována po polském válečném hrdinovi. A musí se naučit její název správně vyslovit…

Prohlídka starého města je zakončena pod Wawelem u krakowského draka, který dokonce chrlí oheň. Jako dárek jsme dostali velice užitečnou mapu Krakowa, na které jsou vyznačeny body, které bychom podle Free Walking Tours, neměli minout. Hlavně na mapě je poznat, jak moc je tato turistická společnost orientovaná na mladé lidi. Na mapě jsou vyznačeny nejlepší restaurace (bohužel nevím, jak moc je to zaplacené) všech cenových kategorií. Vedle nich tam figurují různé bary, které nabízejí  buď speciální hudební program nebo prostě 140 druhů vodky a všechna polská piva. Abych pořád jenom nechválil, nejlepší restaurace, kterou jsem v Krakowě navštívil, na seznamu nebyla.

Nastal čas placení nebo lépe řečeno ohodnocení. Maciek nechává kolovat červený sáček, do kterého může každý vložit, cokoli bude chtít. Všichni jsou nadmíru spokojeni a tak se dýška do pytlíku jen sypou. Dle váhy pytlíku a závěrečného potlesku můžu v klidu říct, že si Maciek na daně, sociální zabezpečení a živobytí (jak píšou na svých stránkách) dnes vydělal.

Odpoledne jsem se ještě vydal na prohlídku po stopách židů a holokaustu, kde nás provázel Krzysiek. Tato téměř čtyř hodinová chůze městem se nesla v podobném duchu, navíc i po stopách Spielbergova filmu Schindlerův Seznam.

Díky Free Walking Tours v Krakowě jsem zažil zatím svou nejlepší prohlídku v životě a nemůžu se dočkat, až vyrazím na prohlídku na podobném principu v jiném městě.