Vzpomenete-li si na svá školní léta, pravděpodobně budete souhlasit, že ničím nerušenou pohodu ve školních lavicích a hlavně mimo ně, i tak sem tam narušil nějaký ten domácí úkol. Jen ti učivu a učitelům neoddanější studenti věřili bláhovými učiteli prezentované poučce, že úkoly jsou hlavně pro naše dobro.

Já se nechtěl smířit s neúčelovostí těchto prací a strkal je, spisovatelsky řečeno, do šuplíku, abych je někdy mohl opět vytáhnout na světlo světa. Snad abych někomu pomohl, snad abych se podělil o svoje názory…

Tento blog byl založen mnohem později, než byl tento článek napsán. Chtěl jsem na něm tyto své práce vyvěsit, ale řešil jsem velké dilema. „Může mi někdo vysvětlit, proč jsem psal takhle divně?“, říkal jsem si. Nakonec ale zvítězila touha dát textům (musím poznamenat, že opravdu jen těm, které prošly přimhouřenýma očima editora/autora) ještě nějaké využití. Když už nic, nějaký jiný student můj text v budoucnu třeba zkopíruje do svého úkolu (čímž se ale nevzdávám licenčního práva!)…

Následuje část seminární práce na ZSV, která se věnuje jednomu z tzv. “globálních problémů lidstva” – otázce životního prostředí, ročník: sexta.

 

Devastace životního prostředí se rozhodně musí započítat mezi globální problémy lidstva. Ačkoli se stále nejeví jako příliš veliký problém – vždyť dýchat stále můžeme, a obloha je také pořád modrá – v budoucnu se to může změnit. Hlavně proto by se mělo začít s ochranou přírody co nejdříve, nebo alespoň co nejdříve přestat s jejím ničením.

Příčinnou devastace životního prostředí je hlavně a především lidská činnost. Musíme ale rozeznávat mezi tím, co je způsobeno člověkem a tím, co je pouhopouhý koloběh přírody – což se nám někdy asi ani nedaří. Existují ale teorie, že člověk ovlivňuje životní prostředí již velmi dlouho – vlastně od pravěku. Mluví se o vlivu člověka při vyhynutí pleistocenních savců (mamutů apod.), v neolitu byl ohromný zásah do přírody způsobený rozmachem zemědělství, ale největší zásah do přírody zapříčinilo ohromné rozvinutí pozemní a později i letecké dopravy. Rozvoj vědy a techniky a průmyslová revoluce v 19. stol. životnímu prostředí také příliš nepomohla.

 

a)   Ničení tropických deštných pralesů

Tropické pralesy se často označují jako „plíce světa“, což je sice označení mylné, protože nejvíce kyslíku pro nás vytváří mořský plankton, ale není příliš velkou nadsázkou. Označují se také jako „lékárna světa“, protože téměř polovina léků se vyrábí ze surovin založených na ingrediencích z deštných pralesů.

Pralesy jsou ničeny hlavně kvůli dřevu. Kácením a mýcením lesů se ale také získává nová zemědělská půda – tato půda však vydrží pouhé 2-4 roky. Bohužel, společně se stromy mizí z oblasti i mnoho živočichů a dalších rostlin a půda ztratí již tak beztak nízkou plodnost. Důsledky takového počínání se mohou projevit i ve velmi vzdálených oblastech. Například ptáci, kteří přilétají hnízdit do mírného klimatického pásma na severu, žijí po většinu roku v deštných lesích. Za posledních 100 lety zmizelo dokonce až 50% původní rozlohy lesů. Následky tohoto kácení se však netýkají pouze kyslíku – může způsobovat povodně, erozi, sucha a také globální oteplování. Ničením lesů také čím dál více zaniká pestrý genetický potenciál. Vypalováním lesů uniká hodně oxidu uhličitého do ovzduší, čímž se ještě posiluje skleníkový efekt.

Jako možná řešení můžeme uvést např. zvednutí ceny dřeva, nasazení daní na pralesní dřevo, vytvoření práva k využívání lesa jen pro ty, co jsou na něm existenčně závislí, bojkot kupování výrobku z tropického dřeva v západních zemích či pokus o uzákonění přemíry těžby.

 

b)   Ničení řek, moří a oceánů

Ničení řek, moří a oceánů můžeme také jednoduše nazvat znečištění hydrosféry. Voda se nejčastěji znečistí buď při prosakování půdou nebo vypouštěním toxických látek do ní. Znečištění především ohrožuje vodní organismy (potrava, tvorba kyslíku) a také výrazně omezuje přístup lidí k pitné vodě.

Jednou z příčin znečištění hydrosféry je určitě zemědělství, přesněji nadměrné používání chemických hnojiv a pesticidů. Dalším zdrojem znečištění je průmyslové vypouštění chemického odpadu do řek a moří. Nelze zanedbat ani těžbu ropy a různé havárie tankerů či jiných dopravních prostředků převážejících toxické látky. Právě hlavně díky ropě vykazují některá moře již dost nebezpečné hodnoty a to hlavně u velkých přístavů při pobřeží a v oblastech s těžbou ropy.

Do oceánů se ročně vypustí okolo 2,6 milionů kg arzenu, 2,5 milionů kg zinku či 87 tisíc kg rtuti. V zemědělství se ročně spotřebuje až 1,5 milionů kg umělých hnojiv a z domácností se do vod spláchne až jedna miliarda kg kanalizačních odpadů!

Možná řešení jsou opět podobná – uzákonění a hlavně větší kontrola ohledně vypouštění odpadů, omezení těžby ropy a zabezpečení vozidel převážejících toxické látky proti haváriím

 

c)   Šíření pouští

Šíření pouští je způsobeno hlavně globálním oteplováním, ale také příliš intenzivním pasteveckým, špatným zavlažováním, přetěžováním půdy a také zvětšující se lidskou populací.

Rozšiřování pouští postihuje především obyvatele přilehlých oblastí. Připravuje je o domovy, o obživu. Tento jev, ačkoli se to nezdá, však působí téměř na všechny lidi na světě. S vysycháním se totiž objevuje častější výskyt pískových bouří. Zvířený prach se poté přenese na ohromné vzdálenosti až přes půl planety. To může způsobit problémy s dýcháním či s očima a společně s prachem se také můžou šířit různé nemoci. Nelze ale opomenout případný užitek tohoto jevu – saharský písek přináší živiny amazonskému pralesu.

I zde se již státy OSN snaží o hledání řešení, podepsaly smlouvu o boji proti desertifikaci. Musí se hlavně zpomalit globální oteplování, které šíření zapříčiňuje a lidé žijící v okolí pouští se musí naučit, jak se chovat, aby se pouště nerozšiřovaly.

 

d)   Úbytek ozónu, skleníkový efekt

Znečištění atmosféry je nyní tak velké hlavně díky snadnému přenosu emisí na velké vzdálenosti, kterých se v posledních 50ti letech používá ohromné množství. Mezi nejožehavější témata znečištění atmosféry patří ozónová díra a skleníkový efekt.

Skleníkový efekt způsobuje ohřívání planety. Sluneční záření dopadá na Zemi normálně, ale při odrazu od ní se nevrátí zpět do vesmíru, ale je atmosférou doražen zpět k Zemi. Avšak skleníkový efekt je přirozenou součástí planety, bez něj by nebyl život na Zemi možný, protože by zde byla průměrná teplota jen asi -18 stupňů Celsia. Nyní je však skleníkový efekt příliš silný, způsobuje globální oteplování a nazývá se antropogenní skleníkový efekt.

Skleníkový efekt způsobují hlavně vodní páry, které jsou jeho přirozeným zdrojem. Dalšími plyny jsou hlavně oxid uhličitý, metan, oxid dusný a ozón. Hlavními zdroji znečišťování ovzduší jsou elektrárny, domácí topné systémy, továrny a spalovací procesy v automobilech a letadlech. Znečištění vzduchu má závažný dopad na lidské zdraví, zamořuje půdu nebo zabíjí stromy.

Ozónová díra je místo, kde je výskyt ozónu hodně pod průměrem. Ozón zachycuje škodlivé UV záření a chrání nás tak před ním. UV záření totiž poškozuje pokožku a oči, způsobuje rakovinu kůže a šedý zákal. Největší ozónové díry se nacházejí na pólech, kde byla vždy koncentrace ozónu nejnižší.

Ozónovou díru způsobují hlavně agresivní plyny známé jako freony, které se používaly ledniček a také jako hnací plyn do sprejů. Nejhorší stav byl zaznamenán asi před 20ti lety, v té době se začal problém s ozónem řešit a v roce 1996 všechny průmyslové země ukončily výrobu freonů. Nyní se stav ozónové díry stále zlepšuje.

Řešení k zastavení ničení atmosféry jsou jasná – snížení produkce skleníkových plynů a úplný zákaz používání freonů – celkově menší vypouštění emisí do ovzduší.

 

Zdroje:

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDivotn%C3%AD_prost%C5%99ed%C3%AD
ABC přírody, Svět v otázkách a odpovědích
http://www.cistickyvody.cz/stranka-nejcastejsi-zdroje-znecisteni-vody-13
http://cs.wikipedia.org/wiki/Zne%C4%8Di%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD_vody
http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2005060003
http://cs.wikipedia.org/wiki/Oz%C3%B3nov%C3%A1_d%C3%ADra