V dnešním přehledu si popíšeme, proč je cena diamantů uměle nadnesená, vzpomeneme si na zakladatele vědního oboru, který už je století naprosto zbytečný, představíme si nápady vězňů o tom, jak správně řídit věznici, popíšeme si, proč by programy měli respektovat pravidlo ticha a nezahlcovat uživatele informacemi, zamyslíme se nad zábavností počítačových her a pokocháme se stovkou krásných fotek.

Začal jsem si ukládat zajímavé články, na které jsem na internetu narazil a rád bych se s vámi o ně čas od času dělil. Témata čekejte různá, od technických a programátorských rad, přes reportáže až po politiku. Všechny jsou spíš nadčasové, pro zajímavé aktuální mediální počiny zkuste retweety na mém Twitteru.

Diamonds Suck!
Society
Diamanty nejsou věčné, jsou prý k ničemu. Alespoň tedy dle názoru autora tohoto článku, který neváhal kvůli propagaci svého postoje dokonce spustit web, který se věnuje jen této problematice, a provozovat jej už od roku 2006. Autor tvrdí, že diamanty jsou naprosto zbytečnou a hlavně předraženou věcí, která zároveň financuje konflikty v chudých zemích světa, zatímco desetkrát levnější Moissanite je prý předčí ve své kráse a až na experty s lupou není nikdo schopen rozpoznat mezi nimi rozdíl. Takže diamanty jsou už více jak deset let pasé. A teď to ještě vysvětlit ženám…

ALPHONSE BERTILLON
Society History
Náhodou jsem narazil na tuto stránku, na které se nachází spoustu profilů historických osobností. A z nějakého důvodu jsem skončil zrovna na popisu Alphonse Bertillona, kterého možná znáte i ze seriálu Dobrodružství kriminalistiky. Jedná se totiž o zakladatele antropometrie, neboli disciplíny, při níž se převážně zločincům měřily různé tělesné znaky, aby se podle nich následně dobře identifikovali (a bylo tak možné rozpoznat recidivisty). Bohužel pro Bertillona, s příchodem objevu unikátnosti otisků prstů a následně DNA se jím objevená disciplína stala zbytečnou. Profil je vlastně celkem krátký, ale je napsaný tak čtivou formou, že byste ho rozhodně neměli minout.

If Prisoners Ran Prisons
Society
Vězeňství je nedílnou součástí současné na právu založené společnosti, nicméně málokdo by jeho funkčnost a stav nazval ideálním. Cílem by krom trestu měla být také náprava, což se ne vždy daří, a i proto vzniká mnoho studií o tom, co by se ve věznicích mělo zlepšit. Odkazovaný článek mluví o další takové práci, avšak tato je trochu speciální. Jejími autoři jsou totiž samotní vězni. Ne se všemi nápady je samozřejmě možné se ztotožňovat, ale vězni dobře vystihují několik hlavních problémů se současným (hlavně americkým) vězeňstvím: chování k vězňům hned po příchodu, možnost opatřit si legálně věci, které si všichni stejně opatřují ve vězení nelegálně, nezdravé jídlo, nedostatek socializace a návštěv nebo nedostatek ocenění za dobré chování (i když u tohoto návrhu autorů se obávám, že by to mohlo vést k větší šikaně správně se chovajících vězňů).

The Rule of Silence
Programming Technology
Web Linfo.org sdružuje informace o Linuxových systémech a jednou z hlavních zásad každé dobře napsané linuxové aplikace je tzv. Rule of Silence a dle mého názoru by z jeho aplikace mohly profitovat i všechny ostatní programy. “Pravidlo ticha” je v zásadě jednoduché, programy by něměly uživatele zatěžovat žádnými nadbytečnými a nevyžádanými informacemi, měly by zobrazovat pouze to, co si od nich uživatel doopravdy vyžádal. Jsou pro to tři hlavní důvody, první je nejdůležitější, protože se týká právě obtěžování uživatele nechtěnými informacemi. Druhý důvod je zaměřen na šetření místem, protože i dnes můžete mít pouze velmi malé displeje (hello, wearables?). Třetí důvod je pak silně spojen se samotnou filozofií linuxových programů v příkazové řádce, které se navzájem spojují pomocí tzv. pipes, tedy že jeden program přijímá jako vstup výstup programu jiného. Důležitou součástí každého programu splňující Rule of Science je také to, že program sice zbytečné informace nezobrazuje, ale na vyžádání je uživatel stejně může dostat. Článek končí milým zamyšlením, že Rule of Silence by se mohlo aplikovat nejen na software, ale i např. na hlasitou nevyžádanou hudbu v restauračních zařízeních nebo obchodech.

Video games are boring
Society Technology
Vývoj počítačových her je rozsáhlým průmyslem se spoustou fanoušků, ale nelze si nevšimnout, že hráči tvoří poměrně homogenní skupiny a že nejvíce času hraním tráví studenti na středních a některých vysokých školách. Kromě logicky se nabízejících časových důvodů za tím může být víc – a to konkrétně to, že počítačové hry vlastně nejsou tak zajímavé, jak by mohly být nebo jak o sobě tvrdí. Tento článek se zamýšlí, jak by počítačové hry mohly vypadat, aby byly zajímavější pro větší masy. Většina “blockbuster” her se snaží předhánět nejlepší grafikou či akcí, ale pro velkou většinu potenciálních hráčů jsou tohle přesně atributy, které je vůbec nezajímají. Naopak po dnu stráveném v práci chtějí něco odpočinkového, co jim ale zároveň rozšíří obzory, vtáhne je do sebe příběhem a není třeba, aby hra byla plná soubojů a draků.

The 100 best photographs ever taken without photoshop
Photography
Na závěr něco vizuálního, o tom Photoshopu můžeme samozřejmě někdy pochybovat, ale to u takové krásy (a někdy kýče) snad ani nevadí. A ano, obrázek z ČR tam je.

Zdroj: Leslie Graham