Vzpomenete-li si na svá školní léta, pravděpodobně budete souhlasit, že ničím nerušenou pohodu ve školních lavicích a hlavně mimo ně, i tak sem tam narušil nějaký ten domácí úkol. Jen ti učivu a učitelům neoddanější studenti věřili bláhovými učiteli prezentované poučce, že úkoly jsou hlavně pro naše dobro.

Já se nechtěl smířit s neúčelovostí těchto prací a strkal je, spisovatelsky řečeno, do šuplíku, abych je někdy mohl opět vytáhnout na světlo světa. Snad abych někomu pomohl, snad abych se podělil o svoje názory…

Tento blog byl založen mnohem později, než byl tento článek napsán. Chtěl jsem na něm tyto své práce vyvěsit, ale řešil jsem velké dilema. „Může mi někdo vysvětlit, proč jsem psal takhle divně?“, říkal jsem si. Nakonec ale zvítězila touha dát textům (musím poznamenat, že opravdu jen těm, které prošly přimhouřenýma očima editora/autora) ještě nějaké využití. Když už nic, nějaký jiný student můj text v budoucnu třeba zkopíruje do svého úkolu (čímž se ale nevzdávám licenčního práva!)…

Tot je část seminární práce Ohniska napětí ve světě, která se věnuje pouze našemu mateřskému kontinentu. Zpracováno na ZSV.

            Evropa patří v posledních dvaceti letech určitě spíš ke klidnějším regionům, jelikož komunistické režimy téměř všechny více či méně padly a na jejich místo nastoupily režimy spíše demokratické. Ani komunistické režimy, natožpak ty demokratické neměly zájem o rozpoutání otevřené války (sice tu byla například okupace ČSSR, ale nikdy se nejednalo o opravdovou válku), což mělo za důsledek, že první válka na území Evropy po Druhé světové válce byla až Válka o Jugoslávii.

 

Po rozpadu komunistického bloku se mezi západní Evropou a Ruskou federací objevilo velké množství malých států, které tak trochu nevěděli, co dělat se svou nově nabytou identitou. V cestě ke klasické demokracii jim tak stály různé etnické třenice a zbytky komunistických režimů, některé státy se s tím vypořádaly velice dobře, jiné byly dohnány až na pokraj občanské války.

 

Ohniska napětí v Evropě můžeme tedy nalézt hlavně na Balkáně, kde se ještě relativně nedávno bojovalo a kde se některá území stále snaží získat autonomii. Za zmínku také stojí stále existující Zelená Linie na Kypru (podrobněji níže) a neměli bychom zapomínat na teroristické organizace IRA a ETA.

 

Válka v Jugoslávii

Jugoslávie se po smrti prezidenta maršála Tita (1982) dostává do velkých hospodářských problémů a začínají se objevovat první menší konflikty a demonstrace. V roce 1990 byl de facto zrušen Svaz komunistů Jugoslávie a začínají se objevovat hlasy po nutné reformě federace. Jednotlivé části státy federace si také začínají uvědomovat případně nebezpečí a budují armády. V květnu 1991 se měl předsednictví federace ujmout Chorvat Mesič avšak delegáti Srbska, Kosova, Vojvodiny a Čerbé hory jeho volbu bojkotují. O měsíc později vyhlašují Chorvatsko a Slovinsko nezávislost. V listopadu vystupuje z federace Makedonie a v dubnu 1992 je mezinárodně uznán stát Bosny a Herzegoviny.

Slovinská válka

Poté co Slovinci vyhlásili nezávislost, reagovala na to okamžitě Jugoslávská lidová armáda, krátký střet je však ukončen Brionskou deklarací, která odkládala rozhodnutí o odtrhnutí o tři měsíce. Slovinci po jejich uplynutí skutečně získají autonomii a jugoslávštví vojáci opuštějí zemi.

Chorvatská válka

            Když vyhlásili nezávislost Chorvati, nesouhlasili s tím Srbové žijící na hranicích – tzv. území Vojenské hranice. S pomocí Jugoslávské lidové armády se jim daří toto území dobýt. Poté bylo vyhlášeno příměří, které však není příliš dodžováno. Po spoustě menších vzájemných střetech byli v roce 1995 za podpory NATO Srbové vyhnáni, což se neobešlo bez masového vraždění chorvatskými vojáky.

Bosenská válka

            V Bosně bylo obyvatelstvo složené s velké směsky různých národů, proto byly spory o území velké a krvavé. Jednotlivé skupiny se nakonec rozdělili do dvou skupin – místní srbové vyhlásili Srbskou republiku, proti nim bojovali bosenští Chorvati a muslimové (Bosňáci) (i ti mezi sebou navzájem ale občas bojovali). Po dobytí podstatně části země Chorvaty začali Srbové ustupovat, nakonec byl v roce 1995 vyhlášen mír a země byla rozdělena (získali na tom hlavně Chorvati). Šlo však o nejkrvavější balkánský konflikt a v zemi jsou stále přítomny mírové jednotky NATO.

 

 

 

Válka v Kosovu

            Zde proti sobě bojovali Srbové a Albánci, kosovští Albánci chtěli odtržení od Jugoslávie. Teroristická organizace Kosovská osvobozenecká armáda postupně napadala Srbsko, ale až v roce 1998 zahájil prezident Miloševič vojenské akce. Poté bylo střídavé vyhlašováno a porušováno příměří, podle Rambouilletské smlouvy se mělo Kosovo postupně osamostatnit, to se však nepovedlo, do války proto vstoupilo NATO a po tři měsíce bombardovalo území Srbska. V červnu 1999 byla válka ukončena mezinárodní okupací Kosova pod vedením OSN: To bylo i nadále součástí srbského státu a osamostatnilo se až v roce 2008. Jeho samostatnost však nebyla uznána všemi státy.

 

Podněstersko

Území ve východní Evropě, které se odtrhlo od Moldavska, jeho nezávislot však neuznal žádný stát. V roce 1992 proběhla malá válka mezi Podněsterskem podpořeným ruskou 14. armádou a Moldavskem. Ta skončila nerozhodně, jelikož moldavská neměla dostatečnou síly na poražení povstalecké armády. Stát si tedy „vládne“ sám, avšak neuznán jakýmkoli jiným státem nebo organizací. Ochranou ruku nad nimi však „tajně“ drží Rusko.

Euskadi Ta Askatasuna

Euskadi Ta Askatasuna neboli ETA je teroristická baskitská organizace, která se snaží vytvořít samostatný socialistický stát Baskitsko (které leží na území Španělska a částečně Francie).  V roce 2006 oznámili tzv. „Trvalé zastavení palby“.

 

Irish Republican Army

Irsish Republican Army neboli IRA působí hlavně v Severním Irsky a snaží se jeho připojení k Irsku. Tato „teroristická“ organizace se rozdělila do dvou částí, z nichž jedna vlastně uzavřela mírové rozhovory. I druhá část se však dalších útoků spíše zříká.