V dnešním příspěvku se možná projeví tzv. index aktuálnosti. Proč? Od zakončení Introduction Programme už uběhly téměř tři týdny a teprve teď jsem se byl schopen donutit k tomu se k němu trochu vrátit a přiblížit vám jeho jednotlivé nuance. Ač se tento časový rozdíl může zdát bezvýznamných, je dost možné, že některé podstatné poznatky kvůli tomu vynechám nebo naopak na něco budu dávat příliš velký důraz. Ale dost teoretizování, kvůli tomu tu přeci nejste. Jak tedy probíhal můj příjezd na TU Delft v rámci programu Erasmus+?

Eurolines jsou to samé, co Student Agency, no jistě…

Knihovna TU Delft

Knihovna TU Delft

Stejně jako já už jste možná zaslechli, že přímým konkurentem dopravce Student Agency je Eurolines, který za lepší ceny nabízí stejně komfortní služby. S kamarádem, který se mnou měl nastoupit na TU Delft v rámci programu Erasmus jsme se tedy rozhodli, že ty úžasné dvě stovky ušetříme a vyrazíme s tímto dopravcem.

Nečekejte žádné zvěsti o obchodu s bílým masem nebo s farmatiky, v podstatě jediným problémem autobusu Eurolines byl nedostatečný prostor na nohy, já vás slyším, to se přeci dá přežít. Ale když jedete 17 hodin… A když váš soused měří téměř dva metry…

Každopádně tak jako tak jsme v pondělí 18. října odhodlaně dorazili do Rotterdamu připraveni na zapojení se do všech možných i nemožných aktivit připravených v rámci univerzitního Introduction Programme, za který jsme zaplatili téměř 250€. Jednou ze součástí akce byla bezplatná doprava z Amsterdamského letiště až na samotnou univerzitu, čehož jsme ale samozřejmě nemohli využít. Ale aspoň jsme v autobuse nebyli omezeni nesmyslnými váhovými metrikami pro naše zavazadla. Jen pro upřesnění, tento poplatek za program museli hradit pouze studenti nastupující na univerzitu v rámci výměny (např. Erasmus+), protože ti nemusí hradit školné. Ostatní ho měli v podstatě “v ceně”.

Welcome to the Welcome Caffé

Pohled na campus

Pohled na campus

Centrem veškerého dění našeho programu byla jedna z hlavních budov v kampusu, konkrétně jedna z kaváren, která v ní sídlí. Kromě toho, že v ní začínala většina aktivit, byla důležitá další informace: od 17 do 18 hodin jste v ní za cenu jednoho drinku mohli koupit drinky dva! (To, že “drink” v případě např. piva v Holandsku znamená kelímek o obsahu 0,2 litru, jsem samozřejmě zjistil až později… Ale o tom už jsem psal.)

TU Delft má asi 20 tisíc studentů a z toho asi 20 % jsou lidé z jiných zemí než z Holandska. I proto je Introduction Programme for International Student’s opravdu rozsáhlý. Sám jsem již zažil dva seznamováky – jeden pro FIT, na kterém bylo asi 80 lidí a šlo opravdu o skvělý úvod do chystané výuky a zároveň o seznámení se s budoucími spolužáky; druhý pak pro VŠE, kde se v podstatě nerozlišovaly fakulty, kde bylo pár stovek účastníků a který byl přeci jen méně seriózní; ale oba mi přišly jako důležitý základ pro studium na dané univerzitě. Ale žádná z těchto akcí se počtem účastníků nemohla rovnat tomuto hegemonu, jehož se účastnilo přibližně 1200 lidí.

Po příjezdu bylo každopádně maximálně příjemné, že se nám okamžitě věnoval jeden z coachů (=student placený univerzitou zodpovědný za úspěšné proběhnutí programu), který nás okamžitě nasměroval k registraci zahrnující převážně obdržení klíčů od koleje. V rámci programu nás dokonce jeden z coachů autem dovezl i se všemi těžkými kufry až ke koleji.

Marcushof

Můj krásný pokoj

Můj krásný pokoj

Kolej, na které bych měl strávit následujících pár měsíců, se jmenuje Marcushof. Jedná se o jednu z nejlevnějších kolejí nabízených pro studenty tady v Delftu a možná i proto v ní žijí jenom mezinárodní studenti. Pokud by vás to zajímalo, tak nejlevnější rovná se téměř 400 eurům za měsíc (díky bohu za stipendium v rámci Erasmus programu…).

Pokoje jsou relativně velké a dobře vybavené, postel, stůl i Ethernet kabel tu člověk najde. A dokonce má každý i soukromou toaletu, což je pro mě navyklého na Strahov docela luxus. “Naštěstí” kvůli koupelně nebo kuchyni už musíme vyrazit do společných prostor. (Hodnocení koupelen raději vynecháme, abychom případné zájemce o tuto kolej neodradili…). Kuchyně jsou esenciální součástí celého systému, protože právě v nich se schází celé osazenstvo patra. A to nejen kvůli vaření. Jakmile se koná jakákoli party, její účastníky najdete právě v kuchyni. Respektive v kuchyních simultánně ve všech pěti patrech…

Na druhou strany musím říct, že podle ohlasů. které jsem o Marcushofu slyšel, jsem čekal trochu víc. Přeci jen “párty (téměř) každý pátek” není přesně ten popis, který si představíte u slova “party place”.

Večeře v IKEA, grilování nebo Pub Crawl?

Palác míru v Haagu, kde sídlí různé mezinárodní soudní instituce

Palác míru v Haagu, kde sídlí různé mezinárodní soudní instituce

Hlavní součástí první poloviny programu byly dobrovolné aktivity vytvořené za účelem ulehčit novým studentům začátek života v nové zemi. Jejich složení k tomuto cíli docela dobře vede, i když provedení samozřejmě občas trochu kulhá. Namátkou vybírám několik aktivit, kterých jsem se zúčastnil.

  • IKEA dinner / breakfast – Výborný nápad na jednoduchou aktivitu pro nové studenty: vzít je na první jídlo někam, kde si rovnou budou moct nakoupit i levné propriety, aby nikam na jídlo už následně chodit nemuseli.
  • Bicycle Tour – Nápad dobrý: ukázat studentům místa, kde si mohou koupit second hand kolo. Ale když má každý z těchto obchodů 20 metrů čtverečních a s vámi jde dalších 150 studentů, začíná se to trochu komplikovat…
  • Výlet do Haagu – V rámci programu bylo zorganizovaných hned několik výletů, do blízkého Rotterdamu, Haagu nebo k moři, ale i do “dalekého” Amsterdamu. Já se zúčastnil večerní procházky Den Haagu [den háCH], která byla, inu, fajn.
  • Hodina holandštiny – Jedna z několika přednášek v rámci programu, která sloužila trochu jako reklama na nabízené kurzy holandštiny. Řekl bych, že díky ní mám toho chrochtání do konce pobytu dost. Ale vážně: pokud bych tu měl být delší dobu a pokud by holandština byla používaná i někde jinde ve světě, možná bych o tom přemýšlel, ale takhle se tenhle paskvil mezi němčinou a angličtinou učit rozhodně nechystám.
  • BBQ – To grilování s místní organizací mezinárodních studentů bylo o poznání zajímavější. Jakou roli v tom hrál fakt, že za 4 eura jsme měli asi po hodinu a půl neomezené množství jídla a piva už nechám na vašem uvážení.
  • Karaoke – Karaoke mě většinou hrozně baví, ale koncept tohoto konkrétního mi přišel ještě lepší. Celá akce se totiž konala v relativně malém prostoru, kde nebylo žádné pódium, a tak se prostě text promítal na plátno na
    Součástí programu byla i registrace na univerzitě

    Součástí programu byla i registrace na univerzitě

    přední zdi a zpěvu se účastnili prostě všichni. Mikrofón jednoduše koloval mezi publikem. Panovala tam úžasná atmosféra a to i přes to, že z kdovíjakého důvodu hrály na konci jenom skladby ve francouzštině…

  • City Rally – V rámci programu jsme také byli rozděleni do týmů reprezentujících jednotlivá města v Nizozemí. Já připadl do týmu Zwolle. V těchto týmech jsme se také zúčastnili City Rally po centru Delftu, jejímž cílem bylo nás trochu seznámit s místní historií a památkami. Měl jsem naštěstí ve skupině spoustu Indů s rychlým internetem, takže jsme na většinu otázek byli schopni odpovědět ještě než jsme dorazili do samotného centra. A to je krásné: staré město plné úzkých uliček protkané hustou sítí kanálů.
  • Pub Crawling – Kvůli členství v BESTu si většinou pod pojmem Pub Crawling představuji trochu něco jiného, než se konalo tady (ve stručnosti jsme v BESTu asi tisíci násobně bláznivější a také chodíme do hospod v malých skupinkách, tady nás bylo opět asi 150…), ale i tak to byla výborná příležitost s někým pokecat, poznat nové lidi a dát si pár předražených piv v dětské velikosti.

 

Uvítací program tu ale není jen kvůli poznávání nových lidí a usazení se v novém zemi. Jeho cílem je také trochu podrobněji představit univerzitu a její jednotlivé fakulty. Ale o tom (aneb o druhé části Introduction Programme) zas někdy příště…

Share This: