Tento článek byl napsán pro časopis Buď FIT, který spadá pod Fakultu informačních technologií na ČVUT.

Dlouho jsem dumal nad větou, která by mé pocity po necelém měsíci na fakultě vystihovala nejlépe, a nemohu jinak, než citovat jedno omleté tvrzení: Tohle jsem opravdu nečekal. Není to jen o fakultě jako takové. Samotný přechod z (maloměstského) gymnázia udělá své a ač má každý o „vejšce“ nějaké představy,  často se s realitou neshodují. Víte proč je to lepší? Málo kdo má čistě pozitivní představy!

Není to zvykání si na styl vysokoškolské výuky, není to radost nad tím, že konečně se učím (většinou) jen to, co mě opravdu baví, ani množství nových tváří všude okolo. Nejsilnější pocity vyvolává takový skoro až časový paradox. Na jednu stranu je výuka volná a už teď po několika týdnech se počty studentů navštěvujících přednášky minimálně lineárně snižují, díky čemuž by se dalo předpokládat, kolik času vyloženě uzpůsobeného k samostatné zájmové činnosti člověk na FITu musí mít. Zdůrazňuji samostatné. Bydlíte na kolejích? Ze samostatné zájmové činnosti se rázem stává skupinová a ta se jaksi hůře večer opouští, k tomu si připočtěte případně i nějakou brigádu, už i trochu toho učení se a rázem máte každý den nabitý k prasknutí.

Nechci ale nijak strašit obecnými věcmi, které platí spíš pro většinu VŠ než jen FIT. Času budete mít dost, stačí omezit brigády nebo studentský život. Vyberte si.

Možná se za to dočkám několika více či méně skrytých urážek a možná i fyzických napadení, ale jsem (zatím) spokojen i s nasazenou obtížností výuky. Kdybych se nechtěl na škole nic naučit a šel jen za nějakými třemi písmenky s tečkou před jménem, nepůjdu přece na ČVUT. Na „FIT tým vyučujících“ jsem slyšel chválu již dříve, ale stejně jsem nečekal, jak pohodovou a přátelskou atmosféru dokáží, samozřejmě za signifikantní pomoci ostatních studentů, na fakultě vytvořit. Přenesli na nás ducha fakulty. Její hrdost.

Velký dojem na mně zanechala samotná budova FITu (a hned vedle ní hlavně interiér NTK), kde sice trochu parazitujeme na architektech, ale to si s již zmíněnou hrdostí nikdo nepřipouštíme. Ať už jsou reakce na nový přírůstek do kampusu jakkoli rozporuplné a ať už si centrální robot ovládající celou budovu dělá s okny, co chce, je červené stavení důstojným reprezentantem nejen naší fakulty.

A pak jsou tu samozřejmě věci jako ProgTest… Ale popravdě… Bez něj by to nebylo ono!

Čím dál méně však všichni vnímáme, že fakulta se teprve chystá do „školky“, a naopak sledujeme, jak se pomalu zvedá, aby mohla mílovými kroky vyrazit kupředu.

Share This: