Vzpomenete-li si na svá školní léta, pravděpodobně budete souhlasit, že ničím nerušenou pohodu ve školních lavicích a hlavně mimo ně, i tak sem tam narušil nějaký ten domácí úkol. Jen ti učivu a učitelům neoddanější studenti věřili bláhovými učiteli prezentované poučce, že úkoly jsou hlavně pro naše dobro.

Já se nechtěl smířit s neúčelovostí těchto prací a strkal je, spisovatelsky řečeno, do šuplíku, abych je někdy mohl opět vytáhnout na světlo světa. Snad abych někomu pomohl, snad abych se podělil o svoje názory…

Tento blog byl založen mnohem později, než byl tento článek napsán. Chtěl jsem na něm tyto své práce vyvěsit, ale řešil jsem velké dilema. „Může mi někdo vysvětlit, proč jsem psal takhle divně?“, říkal jsem si. Nakonec ale zvítězila touha dát textům (musím poznamenat, že opravdu jen těm, které prošly přimhouřenýma očima editora/autora) ještě nějaké využití. Když už nic, nějaký jiný student můj text v budoucnu třeba zkopíruje do svého úkolu (čímž se ale nevzdávám licenčního práva!)…

Finišujeme s naším mindfuck festem, tentokrát mindfuckem největším. Vizte titulek…

Už samotné zamyšlení nad touto otázkou mi dává velký pocit nejistoty. Cítím totiž, že se hlubším ponořením do problému neodkladně dostanu do jakéhosi kruhu (při editaci článku dodávám poznámku: najdete ho v pátém odstavci…), který se bude neustále točit a zvětšovat až do nekonečna (jak ve smyslu časovém, tak rozměrovém).

Co je to vlastně jistota? Nějaké přesvědčení o jakési skutečnosti? Zda-li je něco jisté, je obecně vzato vlastně relativní pojem. Protože já můžu považovat za nevyvratitelné, že vzhledem k poznatkům současné fyziky a nejen jí je Země opravdu kulatá (čímž vůbec nenaznačuji, že bych si myslel, že tomu bude v budoucnu za podobných okolností, jaké panují teď, jinak), ale obyvatelům starého Řecka přišlo naprosto jisté, že když nespadnou nikam pryč, tak Země musí být „rovnou“ plackou.

Když mluvíme o budoucnosti, je jistota snad ještě více přehnaná. Můžu s jistotou říct, že před několika sekundami jsem při psaní tohoto článku zároveň editoval jednu novinku na webu (jenže viz. jedno velké ale v dalším odstavci…), ale jestli za 24 hodin budu dělat to samé říct nemůžu. Vlasně ani za těch 24 sekund. Nebojím se tedy s jistotou říct, že budoucnoust jistá není.

Může totiž vůbec být jisté, že momentálně sedím u notebooku a zapisuju své myšlenky? Možná i kvůli obavám z obvinění z jakéhosi „kacířství“ nejsem této teorii o možnosti neexistence okolí nebo dokonce mě samotného moc nakloněn, ale co když jsem jakousi entitou, jež si vytvořila mou osobu a celý svět a zážitky okolo, aby se nenudila? A je vůbec tato entita sama? A nedostala vytvoření světa za úkol? A pokud ano, jsem tu jen já, nebo nás vytvořila všechny? A co je v tomto vytvořeném světě reálné, co je naopak pouze promítáno do mého mozku (nebo čeho?) ?

                Otázkou vlastně není, zda může být NĚCO jisté, měl bych se spíš ptát, jestli můžu být JÁ jistý…