Vzpomenete-li si na svá školní léta, pravděpodobně budete souhlasit, že ničím nerušenou pohodu ve školních lavicích a hlavně mimo ně, i tak sem tam narušil nějaký ten domácí úkol. Jen ti učivu a učitelům neoddanější studenti věřili bláhovými učiteli prezentované poučce, že úkoly jsou hlavně pro naše dobro.

Já se nechtěl smířit s neúčelovostí těchto prací a strkal je, spisovatelsky řečeno, do šuplíku, abych je někdy mohl opět vytáhnout na světlo světa. Snad abych někomu pomohl, snad abych se podělil o svoje názory…

Tento blog byl založen mnohem později, než byl tento článek napsán. Chtěl jsem na něm tyto své práce vyvěsit, ale řešil jsem velké dilema. „Může mi někdo vysvětlit, proč jsem psal takhle divně?“, říkal jsem si. Nakonec ale zvítězila touha dát textům (musím poznamenat, že opravdu jen těm, které prošly přimhouřenýma očima editora/autora) ještě nějaké využití. Když už nic, nějaký jiný student můj text v budoucnu třeba zkopíruje do svého úkolu (čímž se ale nevzdávám licenčního práva!)…

Následuje  text úvahy na ZSV, ve které se zamýšlím nad právě započatým předsedováním naší republiky v EU, ročník: sexta.

 

Česká republika se předsednictví ujala 1.1.2009 a měla by si ho podržet až do 30.6.2009. Co můžeme od tohoto předsednictví očekávat? Z několika západních států se poslední dobou ozývaly hlasy, které nevěřily, že má Česká republika na zvládnutí problémů, které se v poslední době objevily. Navíc nás určitě budou všichni porovnávat s nedotknutelnou Francií, která v čele s neomylným Sarkozym vedla Unii před námi.

 

Doufejme, že naši politici nevyčerpali své síly příliš brzy, protože ačkoli neuplynul ani měsíc předsednictví, už museli naši úředníci řešit několik velkých problémů – a hodně se toho od nich ještě čeká. Hned prvním problémem byl konflikt v Gaze a do toho ještě Rusko uzavřelo kohouty od plynovodů do západní Evropy. Bylo tedy hlavně na našem státě pokusit se ujednat příměří v Palestině (což se jim snad už teď podařilo) a domluvit s Ruskem znovuobnovení plynové dodávky (snad už také domluveno). Jenže jak již sem řekl, hodně se toho ještě od nás očekává…

 

Hlavním tématem českého předsednictví má totiž určitě být pokus o vyřešení světové ekonomické krize. Jenže má se vůbec Česká republika pouštět do něčeho tak velkého sama? Nebude lepší nechat několik států spolupracovat pouze pod taktovkou naší vlasti? Když už samotné krizi se říká „světová“, asi by se neměl pokoušet jí řešit malý stát uprostřed Evropy, jakkoli významný, sám. Rozhodně pro nás bude lepší, když se nebudeme chovat příliš panovačně a nebudeme příliš odporovat názorům Unie (což si o nás bohužel některé státy myslí). Také určitě nemůžeme přestat s prací v Unii hned, jak přijde červenec, lepší světlo na naše předsednictví určitě vrhne i práce vykonaná po něm.

 

Já očekávám a hlavně doufám, že Česká republika předsedající EU předvede to nejlepší. Že navrhne řešení, která napomůžou k dostání se z finanční krize, že alespoň trochu vyřeší ožehavou situaci na východě a že sníží závislost EU na ruském plynu. To jsou nyní nejožehavější evropské otázky a těmi se určitě budou naši úředníci a politici zabývat.

 

Doufejme, že jim také zůstane čas na prosazování naší země a našich zájmů přímo v Bruselu.

Share This: